Osamělé lidi a bezdomovce pohřbívá Praha 7 na hřbitově a s obřadem, jinde jen rozsypají popel

„Byli to naši sousedé, lidé, které jsme znali a potkávali. Každý by měl mít svůj hrob,“ vysvětluje starosta Prahy 7 Jan Čižinský, proč se radnice rozhodla uspořádat obřady a nerozptylovat popel na k tomu určených loučkách za městem. Městskou část by to vyšlo levněji, krematoria mimo metropoli nabízejí levnější služby. „Žádný přítel nebo soused tam ale nepojede. Sem lidé přijdou. Je to sice jen několik jednotlivců ročně, ale děje se to. Známe všechny lidi, kteří v tomto hrobě leží. Lidé se ptají, kde jejich známí leží,“ dodává starosta Čižinský.

Někdy nemají pozůstalí peníze na zařízení pohřbu nebo se celé situaci chtějí vyhnout, protože je pro ně složitá administrativně nebo emočně. „Stává se ale také, že pozůstalí byli ještě příliš mladí. Třeba vnuci a vnučky a do obřadu nemohli zasáhnout, pak zde své příbuzné mohou najít,“ říká starosta.

„Některé případy bývají kuriózní. Byl tu pán, který přijel ke svému známému na návštěvu a u něj zemřel. Příbuzné nedohledal, tak pohřeb proběhl zde na Praze 7,“ říká tiskový mluvčí městské části Martin Vokuš. O ostatky se příbuzní mohou přihlásit do jednoho roku, pak se s nimi musí vypořádat obec. Zajišťovat obřady není povinnost, Praha 7 je pořádá jednou ročně a ukládá obvykle kolem deseti uren.

Jestli by chtěli na pohřbu duchovního, se ale mrtvých už nikdo nezeptá. „Zvali jsme faráře obou farností, které na našem území působí. Přišel katolický farář pan Semela. Loni se účastnil i zástupce Církve československé husitské,“ vysvětlil mluvčí Vokuš. „Vyprošovat Boží lásku, požehnání a milosrdenství je mou povinností pro všechny lidi,“ řekl farář Semela a dodal, že přátelé lidí, kteří zemřeli na ulici, často prosí o modlitbu nebo zádušní mši a velmi ji vítají. „Učil jsem se v dějepisu, že podle pohřbívání se posuzovala vyspělost kultury. I když je to úplné minimum, které pro zemřelé můžeme udělat, tak to má velký smysl,“ dodává Semela.