Oslavné písně o tátech nemáme, řeší se spíš spory mezi otcem a synem, říká publicista Turek

„Figura otce je v popkultuře už od 50. let, od ranýho rock’n’rollu, otci jsou ti, kdo vládnou světu a ničí ho. Populární hudba je hudba vzdoru, chce otcům sebrat slovo a dát ho potomkům. Jsou i pozitivní příklady, třeba skladba ‚Kooks’ od Davida Bowieho, která je příjemnou reflexí pozice nekonvenčního otce,“ říká v úvodu Pavel Turek.

„Hudební příklady z perspektivy otce směrované synům a dcerám na mě působí sentimentálně, v současným rapu je ta role reflektovaná jen, když jsou děti malý, když je tam ta radost z nového života, tu třeba Viktor Sheen popisuje velmi upřímně, ale víc se těším na to, jak se k tý roli bude vztahovat, až budou děti starší,“ pokračuje Turek.

„Oslavných písní o tátovi je málo, protože podráždění otce je úspěchem každého žánru. Písnička ‚Tátovi’ od Karla Gotta je v tomhle ohledu unikátní v tom, že je o překonávání sporů mezi otcem a synem a o tom, že sympatie a láska se ze strany otců projevuje jinak, neverbálně. Je to takový naťuknutí, jinak je ten song hroznej,“ směje se Pavel.

„Další světlou výjimkou je skladba ‚Táto’ od Vojty Dyka, má to silnou autobiografickou linku a pojednává o velkým věkovým rozdílu mezi otcem a synem, což bude asi stále častější fenomén. Skladba ‚Tata’ od Buty je zas o tom, jak moc pečuješ o ten vztah s tátou a co všechno v tvym životě může tomuhle vztahu dát přednost,“ uzavírá rozhovor Turek.

Poslechněte si speciální díl Pochlap se s Pavlem Turkem, který nahlíží vztahy mezi otci a syny v populární hudbě.