Ostravští buchty / nouze vydali debutové album, překonali strach a zahráli v našem proskleném studiu

14. červenec 2025

Ostrava, DIY přístup a čerstvě vydaná debutová deska. Poslední ze tří kurátorovaných Radio Wave Sessions moderátory hudebního pořadu Modeláři odehrála čtveřice buchty / nouze, která ve své hlučné tvorbě nabízí znepokojivost a přitažlivou naivitu zároveň. „Když nás Viktor přijel do Ostravy přemluvit osobně, tak jsme si řekli, že ten strach teda překonáme,“ odpovídá kapela se smíchem, proč nejdříve odolávala pozvánce na hraní v našem proskleném studiu.

Rok od debutového EPčka z nejhoršího vevnitř vydali buchty / nouze na konci května dlouhohrající debut jednou ahoj. A právě z něj zahrála čtveřice Beáta (zpěv), Linda (basa, zpěv), Kvan (kytara, zpěv) a Tomáš (bicí) písně město, cichy, bahno a fízlové. Bubeník Tomáš se s kytaristou Kvanem znají mimo jiné z Hospital Brut. Proč se rozhodli hrát v další společné kapele?

„Já jsem chtěl dělat pop, ale zjistil jsem, že hrát jemněji mi moc nejde. Ale máme tam občas lalala,“ glosuje Kvan s úsměvem, že určité popové elementy v tvorbě buchty / nouze přece jen k nalezení jsou. Tomáš zase na první zkoušku kapely přišel ve skutečnosti omylem. „Mám na stejném místě taky zkušebnu. Šel jsem si pro nějaké věci, a jakmile jsem slyšel Kvanovy riffy, nešlo se nepřidat.“

Jak se Linda dostala ke hraní na baskytaru, co má na starosti v kolektivu a labelu Gin&Platonic a kterou kapelu viděla nejvíckrát naživo? Čí koncert slyšela Beáta z kolotoče? A obal jaké desky má na ruce vytetovaný Kvan? Poslechněte si celý rozhovor s ostravskou čtveřicí buchty / nouze!

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    Mohlo by vás zajímat

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.