Pacific Rim: Nepříliš divoká karta
Guillermo del Toro bývá automaticky řazen do první hollywoodské ligy, což je poněkud záhadné v případě tvůrce, který až do letoška nenatočil žádný vysokorozpočtový snímek, ani žádný vyslovený komerční trhák.
Mezi smetánku se rodák z mexické Guadalajary dostal jaksi na divokou kartu. Obecně se předpokládalo, že až natočí něco opravdu velkého, půjde o výraznou událost. K tomuto přesvědčení vedla především del Torova záliba ve výstředním vizuálu (prolínání vlivů klasického umění a popkultury) a záliba v mixování temné hororové atmosféry s juvenilním veselím.
Je obrovská škoda, že režisérovy předchozí dva pokusy ztroskotaly už v přípravné fázi – adaptaci kultovní povídky H. P. Lovecrafta V horách šílenství odpravil vysoký rozpočet, erkový rating a tematická shoda se Scottovým Prométheem, Hobita del Toro opustil kvůli průtahům způsobeným hádkami mezi producenty. Oba projekty slibovaly prostor pro inovace a uplatnění režisérova nesporného realizačního talentu.
Třetí a tentokrát úspěšně dotažený pokus Pacific Rim je vším možným, jen ne ringem, v němž by zbylo místo pro originální údery. Klasická katastrofická šablona o Zemi napadané obřími obojživelnými kreaturami, které vylézají z mezi-dimenzionální brány na dně oceánu, je prostoupená všemi možnými klišé (kolektivní mentalita nepřátel, rasa ničitelů planet, ekologický osten, asociální vědci-géniové), která navíc scénář komprimuje do neobratných a naivistických frází.
Příliš povědomou směs nicméně osvěžuje jeden zajímavý motiv – mechanická robotická monstra kontroluje dvojice lidských pilotů spojená mentálním můstkem. Prolnutí myslí, tzv. drift, obnáší absolutní otevření se druhému, sdílení všech bolestí, traumat a pochyb. Pacific Rim se tak pokouší o detailnější práci s hrdiny, kterým věnuje zhruba třetinu filmu.
Výcvik, rozepře, zakopnutí – a bohužel především též přehlídka konvencí a prkenného castingového herectví, které u perfekcionistického Mexičana, jenž dokázal v Hellboyovi udělat sympatickou postavu i z chodící ektoplazmy, nepříjemně zaskočí.
Postavy jsou necharismatické, šablonovité a křečovitě žánrové. Chybí tu nápaditý hvězdný casting, kterým proslula jinak prostřední trilogie Transformers Michaela Baye (čest výjimce – chodícímu tuřínu Ronu Perlmanovi). Film se tak rozpadá na části, kdy divák jen netrpělivě čeká, až si postavy odříkají svoje nezáživné mantry a vyřídí si předvídatelné spory, a na části, kdy je jeho čekání odměněno.
Když se totiž obří obojživelné kreatury Kaiju utkají s kolosálními robotickými Jägery, je Pacific Rim přesně tím, co si žánr žádá – gigantickou, vypiplanou a vizuálně natlakovanou zábavou, u které si nelze než přát, aby bylo člověku o dvacet let méně.
Guillermo del Toro je proslulý zálibou ve vysokém umění a překvapivých inspiracích. Pěstní duely monster se noří do barevného oparu hongkongské noci a jsou prodchnuté manýristickým zrcadlením i fantaskními kompozicemi. Výsledkem je polosnový prostor neonového příšeří osídlený popkulturními fantaziemi, které svádějí souboj o planetu. Jako by si Gaspar Noe začal na stará kolena hrát s roboty a příšerami.
Podmanivé výtvarné řešení a perfekcionistický design vyniknou i proto, že del Toro nechává své dětské sny defilovat ve velkých celcích a spíše než na dynamický střih sází na těžkotonážní kompozice (sám se hlásí k inspiraci boxerskými výjevy amerického realisty George Bellowse).
Okouzlení obrazem a drtivým zvukem nicméně nezakryje další bolest Pacific Rimu – a tou je neobratná vypravěčská práce s dějovými liniemi. V době, kdy je Abramsův Star Trek dynamicky splétá, působí těžkopádné zastavování času a nelogické zdržování souběžně probíhajících událostí jako značné retro a sráží del Torův spektákl hluboko do 90. let, odkud mu příliš nepomůže ani patriotismu zbavený, ale stále příšerně heslovitý patos.
Pacific Rim může zároveň sloužit jako modelový příklad ideologické proměny amerického katastrofického filmu. V 90. letech bylo zcela běžné, že centrem světa jsou Spojené státy, které učí svět bojovat s mimozemskou genocidou a staví na odiv své hrdinné občany i osvícené vládce. Změna geopolitické situace, vzrůstající rozpočty a nové rozvrstvení komerčního potenciálu ale v posledních letech nutí americké filmaře jejich dystopické vize oprostit od starého centralismu.
V Pacific Rimu se tak hrdinové prohlašují za odboj nezávislý na státech, sídlí (i s ohledem na téma) v Asii a jednotliví roboti i posádky náležejí různým zemím, jejichž zastoupení jasně odkazuje na silné filmové trhy. Namísto nacionalismu s hvězdami a pruhy se tu hlásá obecné humanistické pouto člověka k člověku. Nezištně? Těžko.
Z očekávané erupce imaginace a inovátorství zůstávají jen záblesky. Pacific Rim pohltil všechno špatné, co se člověku vybaví pod slovem generický – klišé, nerozvinuté postavy, nelogičnosti, naivita, patos. S dětskými sny režisérů je někdy ta potíž, že když na plátně ožijí, zabijí velkou část jejich tvůrčího potenciálu. Vzpomeňme třeba na Jacksonova King Konga.
Pod „carte blanche“ Guillerma del Tora se tudíž ukrývá úctyhodná megalomanie. Ale nic opravdu divokého.
Hodnocení: 55 %
Pacific Rim – Útok na zemi (Pacific Rim)
Guillermo del Toro, USA, 2013, 137 minut.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
