Pavel Uhl: Squatterství teď konečně posuzují soudy, ne policie
„Jádrem negativního vztahu ke Klinice je svobodomyslnost, která je pro některé lidi prostě nepřijatelná,“ říká advokát Pavel Uhl, který kolektiv autonomního sociálního centra zastupuje. „Pouze hájíme stát ve věci této protiprávně obývané budovy, nic víc,“ vyvrací mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Radek Ležatka. Spor mezi Klinikou a ÚZSVM, který podal žalobu na vystěhování kolektivu z budovy v pražské Jeseniově ulici, však dosud není rozhodnutý. „To, co někteří hodnotí jako protiprávní, já tak jednoznačně nehodnotím, dílčí část sporu o předběžná opatření zatím dopadla tak, že tam kolektiv být může,“ připomíná právník.
Rozhovor s Pavlem Uhlem shrnuje nedávné události týkající se Kliniky, kde se mohou na základě rozhodnutí odvolacího soudu po nějaké době opět konat jazykové kurzy a další pravidelné činnosti. Kliniku nedávno několikrát po sobě paralyzovalo anonymní hlášení bomby, postup policie se při několikerém vyklízení budovy velmi lišil. „Policie by při vyklízení budovy neměla příliš dumat nad tím, jaké jsou k té nemovitosti civilně právní vztahy, má umožnit jejímu uživateli, aby se tam vrátil,“ říká Pavel Uhl, podle kterého byla situace Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových zneužita. „V době, kdy platilo první předběžné opatření, které Klinice zakazovalo v budově pořádat aktivity pro veřejnost, se zástupce Úřadu dostavil na místo ukázat opatření policii s tím, že by nemovitost měla být předána jemu. Policie se nechala zmanipulovat a nemovitost předala. Tento postoj poté zopakovala, nicméně potom se nad tím zamyslela, zjistila si podrobnosti a rozhodla se, že bude v dalších případech dům předávat současnému uživateli. Tento postup nakonec vedl k tomu, že ty bomby ustaly.“ Podle Uhla policie věc řešila zkratkovitě, oceňuje prý ale, že svůj postup dokázala změnit.
„Po nahlášení dvou bomb nás policie kontaktovala jako jediného oprávněného vlastníka objektu, sdělila nám, že tu budovu vyklidila, a předala nám ji. Nemohla ji předat osobám, které se v tom objektu zdržují neoprávněně. My jsme vždy jednali na pokyn policie, která postupovala tak, jak měla,“ nesouhlasí v doplňujícím rozhovoru Radek Ležatka. „Po převzetí budovy jsme ji vždy zabezpečili, například jsme vyměnili zámky, přesto po odjezdu policie došlo ke vniknutí do objektu ze strany neznámých osob,“ dodává Ležatka.
Získání Kliniky do vlastnictví města Prahy bylo jedním z požadavků bývalého radního pro územní rozvoj Matěje Stropnického, který jím podmínil svůj odchod z Rady. Uhl však zdůrazňuje nejenom nepředvídatelnost rozhodování města, byť mělo na Stropnického požadavek reagovat, ale také silnou averzi právě ze strany ÚZSVM. „Musela by tam být vůle objekt prodat nebo bezúplatně převést, dokážu si spíš představit, že bude ten či onen způsob převodu bojkotovat. Anebo nakonec převládne racionální touha se toho problému zbavit a Úřad to komplikovat přestane. Nedokážu to předvídat, doufám, že jak město Praha, tak stát naleznou nějaké řešení, které bude Klinice ku prospěchu.“ Ležatka potvrzuje, že ÚZSVM udělá všechno, co je v jeho silách, aby „odstranili protiprávní vztah“. Přestože soud jej zatím za protiprávní neoznačil, zástupci ÚZSVM jsou o tom přesvědčeni. „I panu radnímu pro pro oblast správy majetku jsme vysvětlovali veškeré náležitosti zákona o majetku státu.“
Kromě ÚZSVM proti autonomnímu sociálnímu centru na Žižkově vystupují v médiích i další aktéři. „Koalice odpůrců Kliniky je velmi nesourodá, kromě ředitelky ÚZSVM jsou to někteří komunální politici, zpravidla z pravicových stran, například paní Černochová z Prahy 2 se negativně vyjadřovala ke Klinice. Zaznamenal jsem i negativní vyjádření pana mluvčího prezidenta republiky Ovčáčka,“ říká Uhl. „Myslím, že hlavním jádrem negativního vztahu vůči tomu projektu je určitá svobodomyslnost toho prostředí, která je pro některé lidi prostě nepřijatelná. Její součástí je odpor k tomu, nechat se svázat pravidly, sklon dělat věci, které považuje za správné, jiným způsobem.“
„Pro nás je rozhodující to, že ty osoby se v tomto státním objektu pohybují neoprávněně,“ opakuje v rozhovoru mluvčí ÚZSVM. „Jsme povinni tento protiprávní stav odstranit, což činíme všemi prostředky, které nám právní řád ČR umožňuje. Zástupci Kliniky se navíc netají tím, že postupují podle squatterské příručky na obsazování budov, kterou mají na svém webu, pořádají po násilném obsazení budovy různé veřejně prospěšné akce, aby získali sympatie veřejnosti a médií, což se jim u části z nich nepochybně daří. My jen chceme odstranit protiprávní vztah k budově, se kterou máme hospodařit.“
„Hlavní přínos Kliniky spatřuju v souvislosti s tím, že od roku 1989 došlo k etatizaci neziskového sektoru – máme poměrně rozvinutou síť neziskovek, která funguje jako veřejnými subjekty řízená obslužná síť státu, plnící některé úkoly státních politik,“ vysvětluje Pavel Uhl. „Skrze systém grantů a dotací stát řídí neziskový sektor, který je v podstatě závislý na veřejných rozpočtech. Teď se tady objevil někdo, kdo říká: podívejte se, já to chci dělat jinak, chci tu vytvořit autentický prvek občanské společnosti, který chce dělat věci na základě dobrovolnosti. Nebudeme brát peníze z veřejných rozpočtů, protože jsme to my, kdo se na té činnosti podílí, a budeme si ji dělat tak, jak my uznáme na vhodné. Je to alternativa k neziskovému sektoru, proti kterému samozřejmě nic nemám, ale pokud bude existovat i tento autentický model fungování nějakých občanských aktivit, tak je to jenom ku prospěchu věci.“
Podle Uhla jsou v případě Kliniky všechny prvky právního procesu špatně předvídatelné, protože jde o precedenční záležitost, která sama teprve pravidla vytváří. „Nedá se říct, že v daném prostoru nějaká pravidla zatím existují.“ Klinice se podařilo dokonce změnit zvyk policie ukončit jakékoliv pokusy o zakládání podobných center okamžitým vyklizením obsazené budovy. „Do budoucna se Klinika může ukázat jako model, který se uchytí. Doufám, že odteď budou spory o obsazení nemovitosti a setrvání lidí v budově řešit soudy, jako je tomu v tomto případě. Proti obušku se argumentuje jen těžko. V demokratické společnosti je ale obvyklé, že policista řeší pouze aktuální záležitosti, věci jako dopravní nehody nebo rvačky na ulici. Věci, které lze řešit jiným způsobem, by se měly řešit civilizovaným dialogem.“
V závěru rozhovoru s Pavlem Uhlem je řeč také o případu dřívějšího squatu Cibulka, ze kterého policie loni na jaře vystěhovala jeho obyvatele násilím. Zásahu na Cibulce se tehdy účastnilo 130 policistů, kritizoval jej ministr vnitra Chovanec. Pavel Uhl také zastupuje Kateřinu Krejčovou. Městský soud v Praze ji nedávno zprostil obžaloby, podle které při pochodu blokujícím demonstraci proti uprchlíkům, napadla policistu. Demonstrace se tehdy účastnili také lidé nesoucí makety šibenic. Krejčová podle verdiktu soudu nemohla policistovi, kterého zezadu objala, když zakleknul jejího tehdejšího přítele, ublížit. Nejvyšší státní zástupce však nedávno podal dovolání v její neprospěch, a jejím případem se tak bude zabývat nejvyšší soud.
„Je to dost nešťastný krok. Státní zástupce si musí vybírat z již projednaných případů a činit v tomto směru nějakou politiku. Nevím, na jakém hodnotovém základě si vybral, že chce změnit osvobozující rozsudek v této kauze, protože si nemyslím, že by problémem této společnosti byla nedostatečná ochrana policie. Pokud je nějaký problém, tak to, že právo naopak nemá efektivní, rychlé právní nástroje, které by řešily excesy policie,“ myslí si Uhl. „Je to paradox. Kdyby se státní zastupitelství snažilo řešit cestou prověrky nesení šibenic nebo projevy například Tomia Okamury nebo Adama B. Bartoše, měl bych pro to pochopení. Pokud řeší toto, jsem z toho velmi rozpačitý,“ uzavírá.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
