Pavel Zajíček o Prolínání

Přečtěte si, co o Pavlu Zajíčkovi uvádí Slovník české literatury po r. 1945:

Zajíčkovy texty ze 70. let vznikaly nejprve pod vlivem písní, které pro skupinu Aktual v předchozím desetiletí psal Milan Knížák, a byly vnímány jako pregnantní vyjádření životního pocitu podzemního společenství kolem Plastic People. Anonymní či kolektivní značka DG 307, za níž se básník často skrýval, mohla znamenat nejen „diagnózu“, ale i „degeneraci“; symbolizovala tak rovněž dobrovolné uzavření undergroundu do ghetta, rezignaci na komunikaci s oficiální i neoficiální kulturní scénou a vědomou sebeidentifikaci se společenským odpadem.

Zajíčkovy texty, psané vesměs hovorovým jazykem a fonetizujícím pravopisem, jsou naléhavými výpověďmi prostoupenými chiliasmem a prorockou autostylizací, místy inspirovanou raným křesťanstvím. Za perziflážemi, primitivismy a vulgarismy, za ostentativním pohrdáním konzumentskou společností se ovšem skrývá silný náboj etický; patrná je také autorova neustálá konfrontace s vědomím pomíjejícnosti a smrti. (…) Prvotní údernost Zajíčkových básnických i prozaických textů se oslabila koncem 70. let, kdy se postupně proměnily ve výpověď člověka, kterého obava před tlakem odcizeného a zneužitého slova vede ke stále větší oproštěnosti výrazu, k rezignaci nejen na apel ve smyslu politickém, náboženském či mravním, ale i na jakékoli „spory se světem“. Jednotlivé texty se stávají záznamem jakéhosi fragmentu příběhu, stínu existence a snu, jsou plné pochmurných symbolů a podobenství, jež jsou ovšem místy ironizovány důsledným používáním deklasovaného jazyka. Zajíčkovy literární tvorba se přitom stále více prolínala s jeho ambicemi hudebními a výtvarnými, byla poznamenána i výtvarnou obrazností surrealismu (Mikuláš Medek, Lucio Fontana).

Na literárně-hudební projekty z konce 70. let Zajíček navázal v 90. letech. V jeho poetice se dále prohloubily symbolické prvky a krajně se vyhrotila její romanticky vzdorovitá, antiracionalistická a antipragmatická poloha. Zajíčkovy lyrizované prózy mají tvar fragmentárních deníkových záznamů a opětovných podobenství o bezvýchodném labyrintu života a světa; zřetelná je zde příbuznost s díly Richarda Weinera, Jakuba Demla či Franze Kafky (Kniha měst a následující publikace).