Periodické usínání s Lealoo

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Přitom vše pro to, aby byl posluchač spokojen, bylo naplněno. Tedy téměř. Co se týče zvukové stránky, od první chvíle cítíme aranžérský rukopis Filipa Míška ze zmrazené Khoiby. Tady najdeme první háček. Rozumím tomu, že vyhnout se srovnání s tvorbou starších Roe-Deer, nebo pokračovatelů Khoibou, je velmi těžké. Zaměnitelnost v určitých pasážích je zde ale až příliš velká.

Kapela se snaží být v rámci klasických rockových možností barevná, přesto celou snahu částečně ubije převažující střední rytmus. Čtveřice ho částečně nabourává gradovanými pasážemi některých skladeb (Ocean Trip, Heartcore), přesto jsem se neubránil tomu, že moje mysl během produkce ulétla na míle daleko od aktivního poslechu hudby. Desce chybí silnější záchytné body. Napadá mě srovnání s britskými The Big Pink, kteří na popové bázi také kombinují elektroniku s rockem. Ti ale na svém letošním albu sázejí jeden těžkotonážní hit za druhým, takže vedle nich jsou Lealoo ostýchavým prvňáčkem, co se bojí poprosit o cestu na toaletu. I slovenští Dope Aviators, se zasněným hitem Another Stupid Song, trefili více do černého.

Lealoo - Period|foto: Lucie Michnová

Každý, kdo si na internetu zadá do vyhledávače mé jméno, jednoduše zjistí, že nejsem odpůrcem melancholické hudby, ba naopak. Pomalá i ta nejpomalejší muzika je mou velkou láskou. Přesto bych na novince Period nejvíce ocenil skladby, ve kterých do toho kvartet nejvíc řízne. Ať už je to typický vývěsní štít Refined nebo hysterická I'm Your Shadow.

Lealoo uběhli od debutu do současnosti velký kus cesty. V aranžerské oblasti už jim nemůžeme téměř nic vytknout. Podle mého by se teď měli víc soustředit na písničky samotné a další deskou mi vyrazit kritické poznámky z ruky. Věřím, že na to mají a držím jim v jejich konání palce.