„Píšu, když všichni odejdou z kanceláří,“ říká básník Pavel Zajíc

Básník Pavel Zajíc
Básník Pavel Zajíc

Do nové sbírky Pavla Zajíce Peníze se promítá korporátní ptydepe hromadných mailů, prezentací a životopisů spolu s výhledy do budoucnosti, která může působit lehce postapokalypticky. 

„Asi se na tom podepsalo, že jsem začal sedět někde v kanclu na židli. Před vjemy člověk neuteče. Doufám ale, že si básně zachovaly nějaký jemně lyrický efekt a není to úplně studený,“ uvažuje Pavel Zajíc o atmosféře své druhé básnické sbírky, kterou podle svých slov napsal z devadesáti procent právě v kanceláři po pracovní době. „Je to takové velice prázdné ticho, když všichni odejdou a člověk může být v tom prostoru sám. Když si tam pak pustím Super Silent, nějakou zábavnou elektroniku, něco, co úplně odporuje tomu všemu kolem, tak na mě padne atmosféra takového dobrého sarkasmu.“

V Británii rekordně stoupl prodej básnických knih. Mladí lidé v nich hledají klíč k pochopení dneška

číst - čtení - kniha

„Chceš-li vědět, jak umírají chudí, přijď se podívat na Grenfell Tower,“ píše nigerijský spisovatel Ben Okri v rozsáhlé básni o požáru v londýnské výškové budově, kterou obývali zejména lidé s nízkými příjmy a imigranti. Báseň v létě 2017 publikoval list The Financial Times a ve společnosti silně zarezonovala – stejně jako mnoho dalších veršovaných textů. V loňském roce stouply prodeje básnických sbírek v Británii až na částku dvanácti milionů liber.

Tím moc nešetří ani směrem ke své generaci, jak Pavel Zajíc vysvětlil nad básní Zjevení svatého Jeronýma, 16:30–0:00, u které jsme se na chvíli zastavili. „Když tuhle báseň čtu, vkládám si ji do prostředí brněnských barů, vidím tam ten aktivismus naopak. Mladí lidi, kteří by něco měli měnit, ve finále sedí v tom baru, protože na to mají peníze a můžou si užívat. Nepotřebujou nic měnit, ale potřebujou o tom mluvit. Je to takové mírně depresivní a možná to podrývá nějaké aktivistické jevy, nicméně to tak vidím.“

Podobný pohled na současnost a vlastní generaci nachází Pavel Zajíc i u dalších básníků, konkrétně jmenuje Jana Škroba a jeho sbírku Reál a Erozi od Radka Štěpánka. „Když moje generace před patnácti lety vstupovala do života a začala přemýšlet nad světem, mohla si svobodně dělat, co chtěla. Svět nás před něčím varoval, ale přijde mi, že jsme na to nestihli zareagovat, protože tam nebyl žádný mezikrok, přišlo to strašně rychle a najednou jsme postavení před hotovou věc,“ uvažuje. 

Poslechněte si celý rozhovor, ve kterém mimo jiné zaznělo několik ukázek ze sbírky Peníze a taky pár hádanek pro posluchače.

Spustit audio

Související