Planety: Prvotřídní indierockový orbit

Do zorného úhlu všech, kdo pozorně sledují všechny kytarové spolky, se dostávají Planety debutovým albem Peklo, peklo, ráj. Vydává ho label, jehož jméno nelze do veřejnoprávního éteru beztrestně vyslovit, tak snad jen můžeme prozradit, že v jeho erbu září tři velká M.

Planety jsou nejnovější zprávou o čilém životě scény, která jinak zůstává až na drobné výjimky zcela stranou všeobecného zájmu. Tedy – ne, že by to komukoliv z okruhu mateřského labelu vadilo. Jen si člověk při poslechu Peklo, peklo, ráj říká, že taková ignorance vůči nejlepším kapelám v republice je trestuhodná, tak velké je to překvapení. Planety hrají prvotřídní melanž indierocku 90. let. S jejich deskou, vycházející jako free download, se ocitnete v nejlepších chvilkách Slint, Afghan Whigs, Pavement nebo Seam.

Písnička Pět minut za městem, kterou Radio Wave před několika dny nasadilo do vysílání, je jeden příklad za všechny. Zpěv situovaný výrazem přesně do středu rovnostranného trojúhelníku ospalosti, frackovství a snahy ovládnout zákony intonace, dobře poučený příkladem otce Jaromíra z Priessnitz, kytary rozmázlé tak, že lehce přetékají přes rámec jednoduchého songu, řeholně střídmá rytmika. Vařit z několika základních ingrediencí je největší kumšt, chce to hlídat načasování a pečlivě vybírat.

Planetám je vlastní styl, ve kterém většina kolegů z Česka selhává (s čestnou výjimkou Bugmen a Hissing Fauna). V kytarovce tohoto střihu nemůžete nic ošidit trendovými hadry ani napodobováním severoanglického přízvuku, kvalitu surovin nenahradíte objemem. V historii domácí muziky není možné najít dostatek nahrávek, které by se albu Peklo, peklo, ráj vyrovnaly.

Planety |foto: Máma M**á Maso

Na jednu z nich nenápadně odkazuje osoba Dana Šatry, v jehož studiu Planety svoji prvotinu natočily – Aquila Bert od Point. Peklo, peklo, ráj lze s okamžitou platností zařadit na stejnou poličku, v některých momentech je ale cítit, že kapela má ještě na víc. A protože se skalní fanoušci nikdy nedočkali druhé velké desky od Point, budeme doufat, že Planety budou úspěšnější.

Planety: Peklo, peklo, ráj (Máma M**á Maso, 2012)