Po třech dnech v horách otevřu svoje problémy, říká Anna Jiřina Daňhelová. Se samotou jsem kámoška

Anna Jiřina Daňhelová v posledních třech letech absolvovala slovinský Juliana Trail, Tour de Monte Rosa a trek Peaks of The Balkans. „Po Česku se toulám minimálně. Chci vyzkoušet jinou krajinu a nepotkávat moc lidí, kteří by mě mohli znát,“ vysvětluje.

Z cesty Anny Jiřiny Daňhelové po Balkáně|foto:archiv Anny Jiřiny Daňhelové

„Byla to krutá zkušenost,“ popisuje Anna Jiřina Daňhelová Juliana Trail, který byl její první výprava na dálkovou trasu. „Věděla jsem, že předpověď počasí je hodně nepříznivá a došlo na ni. Tři dny v dešti si to člověk vydrží užívat. Čtvrtý a pátý den už to je horší a můj mindset se začal sypat,“ vypráví.

Svoje cesty považuje za nezbytnou pauzu, mentální tréning a psychohygienu. „Tři dny si tříbím myšlenky, řeším problémy jiných lidí a oprošťuju se od pracovního balastu a informačního planktonu. Ale pak se dostanu ke svým vlastním problémům. A to už je horší!“ směje se v nové epizodě cestovatelského podcastu Casablanca. „V samotě si ale libuju a hrozně ji potřebuju. Jsem s ní kámoška.“

„Potkala jsem babku na rozcestí a přespala u ní. Druhý den mi pak místní lidi tvrdili, že takové rozcestí vůbec neexistuje,“ směje se Anna Jiřina Daňhelová při vyprávění kouzelných zážitků z Balkánu, z letošní trasy Peaks of The Balkans.

Proč chodí Anna Jiřina Daňhelová do hor sama? V čem jí to připadá bezpečnější? Jaké má na trailech rituály? Mluví sama se sebou nahlas? Jaké situace, kterým nikdo neuvěřil, na Balkáně zažila? Poslechněte si nový díl podcastu Casablanca.