Pochybné komiksové retro

30. duben 2009

Komiksová série X-men se znovu hlásí s v pořadí už 4. filmem. Zdá se, že po slavném nástupu v roce 2000 začíná sága o výjimečných lidech poněkud ztrácet páru. Její poslední část s názvem X-Men Origins: Wolverine však představuje tuctovou akční podívanou , kterou nezachrání ani charismatičtí herci.

Filmová adaptace série X-Men v roce 2000 podpořila boom komiksových postav na stříbrném plátně. Pod režijním vedení perfekcionisty Bryana Singera se potvrdilo, že nemusí nutně jít jen o dětinské hemžení okostýmovaných podivínů. Překvapivě plastický a promyšlený svět, rozporuplné postavy i důraz na myšlenkové pozadí ještě posílil druhý díl - a z X-Menů se stalo žádané zboží. Nic na tom nezměnil ani o poznání slabší závěr trilogie, který doplatil na Singerův předčasný odchod. A protože je po komiksových hrdinech stále hlad, přichází první z životopisných snímků člověka-mutanta.

00913016.jpeg

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Jen těžko překvapí, že první úder patří Wolverinovi, charismatickému tvrďákovi s citlivým srdcem. Hugh Jackman se díky němu stal hvězdou prvního řádu, a tak se úspěch zdá zaručený. Realizace filmu se ujal jihoafričan Gavin Hood a cíl megalomanského projektu byl zřejmý - epický a strhující akční film o pomstě a zrození legendárního žoldáka s lesklými zvířecími drápy. Divákovi se tak naskýtá dvouhodinový pohled do životopisu postavy, která prošla velkými válkami, dokázala vyzrát na smrt, ale nedokázala překonat prokletí svého genu X, jenž ji odlišuje od běžných smrtelníků. Souboje, přátelství, láska, zrada - pestrý koktejl motivů se tvůrci pokoušejí namíchat tak, aby vyniklo jak velkolepé technické provedení, tak tradiční síla série X-Men - promyšlené postavy a vybičované emoce.

00913023.jpeg

Zatímco svižný a vizuálně dobře ošetřený úvod slibuje mnohé, další minuty nabízejí pouze deziluzi. Deziluzi plnou epických explozí, efektních soubojů ve vzduchu i na zemi, vykalkulovaných a předvídatelných zvratů. Pryč je ona neokázalost a civilnost Singerových filmů, Wolverine je v zásadě klasickou komiksovou akční jízdou, jakých se v letech minulých vyrojily desítky. Ani nepopiratelné charisma Hugha Jackmana nezabrání tomu, aby se hlavní postava doslova nerozsypala v tříšti spektakulárních soubojů a frázovitých dialogů. Naivita a patos nápadně zavánějí 80. léty, ale poezii akčních béček staré školy nahrazuje pouze laciná digitální pompa. Tvůrci chtějí dostat z diváka emoce za každou cenu, film se však topí v klišé a přepjatosti. Schází mu nadsázka i silné vedlejší postavy. Galerie barevných panáků se super schopnostmi postrádá hloubku a pestrost. Na efekt jsou vymyšlení pěkně, ale zůstávají pouze prkennými nadlidmi bez působivé duše.

00913025.jpeg

Ani řemeslně Wolverine neexceluje. Barvami a digitální umělostí překypující vizuál neohromí. Bezezbytku naplňuje kritéria velké podívané, ale není v něm zbla kouzla a poetiky. Jako v celém zbytku filmu i tady chybí odstup a jakákoli přidaná hodnota. Wolverine ztělesňuje typický letní akční hit, triviální komiksovou adaptaci. Z tohoto pohledu určitě nezklame.

Ale nabízí se otázka: nebyly to právě první dva filmy série, které tenhle model podívané ukázaly jako přežitek? Jackmanův neohrožený hrdina se tudíž zdá být pouze slepou uličkou evoluce.

autor: Vít Schmarc
Spustit audio