Pochybné nanebevzetí Mela Gibsona u Hacksaw Ridge
Po dekádě skandálů a exkomunikaci z „dobré hollywoodské rodiny“ se australský herec a filmař Mel Gibson očišťuje krvavým válečným masakrem se sloní porcí sentimentu.
Snad žádný letošní film nevyvolal mezi uživateli internetové databáze ČSFD takovou vlnu superlativ a entuziasmu jako Hacksaw Ridge. Důvody jsou zřejmé. Přes všechny kontroverzní výroky a činy si Mel Gibson stále udržuje věrné jádro fanoušků, kteří milují jeho macho stylizaci. A s válečným filmem, jehož základem je mytologizace všedního hrdinství a hyperrealistická válečná vřava, lze u takových diváků jen těžko šlápnout vedle.
Koneckonců, mnoho z nás si druhou světovou válku dovede plasticky představit hlavně proto, že vidělo drama Zachraňte vojína Ryana a seriál Bratrstvo neohrožených, které jí dodaly moderní kinetické tempo. Čirý úděs z bestiality dějin se snadno mění v posedlost technickou brilancí filmu a režijní „tour de force“. Protiválečné poselství splývá s opojením dynamickou zkázou.
Až příliš dobrý vojín Doss
Mel Gibson v Hacksaw Ridge opustil starobylé kultury a pozoruhodné, byť sporné hledání maximálního naturalismu a vypravěčské strohosti z Umučení Krista a mayského Apocalypta. Příběh mladého vojína Desmonda Dosse, který z přesvědčení odmítá vzít do ruky zbraň, přesto touží sloužit své vlasti v bitvě o Pacifik jako zdravotník, pojímá z nejtradičnější hollywoodské perspektivy. Film se rozpadá do tří různých částí: první nám představuje Dossovo soukromí; dětská léta, vztah s rodiči i první lásku. Druhá kombinuje uřvané scény ze cvičáku a soudní drama, třetí pak servíruje hutnou válečnou vřavu.
Způsob, jakým Gibson svého hrdinu patetizuje a opřádá mytologickým přísvitem vyvoleného, se v první části pohybuje na hraně nezáměrné parodie. Přepálené grimasy představitele hlavní role Andrewa Garfielda mají vyjadřovat naprosté lidské dobro, bohužel v kritických momentech hraničí se slabomyslností. Desmond vyhlíží jako Forrest Gump zbavený pitoreskní nadsázky. Celá dramatická linie pracuje s nejotřepanějšími schématy. Všechny postavy jako by mluvily ne samy za sebe, ale za vznešené principy dobra, lásky a vřelého patriotismu. Strnulost umocňuje i exponované romantizující snímání milostných scén.
Očekávaný přesun blíže k peklu války (které poodhalí působivá nechronologická expozice) klopýtá skrz cvičák, kterému dominuje nezáměrně recesistická kreace „zupáka“ Vince Vaughna, a patetické scény ze soudní síně, kde se sváří vojenská mašinerie, lidské svědomí a čistý patriotismus. Opět se tu velebně promlouvá z piedestalu a dominuje pocit ideologické naivity a přímočarosti, který evokuje nejen předminulou dekádu, ale i časy dávnější.
Lidská sekaná a boží úděl
Poslední třetina je tím, co dělá z Hacksaw Ridge divácký fenomén. Dotýká se samé podstaty režijní metody Mela Gibsona, který banální a prostoduché příběhy dovede obalit do krve, bláta a vnitřností tak důsledně, že v publiku vyvolá hlubokou emocionální odezvu na pomezí šoku a fascinace; noční můry a vzrušující fantazie. Už samotný přechod mezi světem naivních vojáků a válečnou vřavou je podepřený mytologickým motivem útesu, zlomu, za nímž začíná peklo.
Množství zmrzačených těl, vyhřezlých orgánů, ohořelých torz a naturalisticky nasnímané tortury jde vysoko nad rámec běžných válečných filmů. Gibson se na hraně snesitelného dovede pohybovat tak suverénně, že do ultrarealistických sekvencí postupem času vpašuje momenty, které by samy o sobě byly hraniční. Člověk by je čekal ve slasher hororech („lekací“ scény z katakomb), hongkongských kung-fu filmech (kopaná s granátem) či v imaginárním pokračování slavné válečné střílečky Call Of Duty s podtitulem Holy Warfare. Až sadistická důslednost jejich provedení nicméně z bezzubého balastu první poloviny dělá konečně zážitek, který se zažere pod kůži.
K čemu ale veškeré násilí a brutalita slouží? Ve skutečnosti maskují prostinkou heroizaci chatrně poskládané postavy Desmonda Dosse. Film ho neústrojně lepí z motivů dobra, prostoty, čisté duše a potlačených sklonů k násilí. Ortodoxní katolík Gibson se vyhýbá příliš doslovným odkazům na víru. Spíše se kloní k obecné potřebě vložit v mezní situaci naděje do rukou vyšší moci. Některými kompozicemi však jasně evokuje boží záměr a metafyzickou vertikálu. Snaha spojit jatka války s prostorem nebes vrcholí v závěru, jehož umělost a naivitu musí tlumit zařazené zpovědi skutečných aktérů bitvy o Hacksaw Ridge, kteří „svědčí o pravosti zázraku“.
Nechápejte mě špatně. Dossův čin a lpění na imperativu svědomí jsou úchvatné samy o sobě. Pokud je filmař musí vycpávat šablonovitou milostnou vatou, strnulými patriotickými proslovy a primitivním duchovnem, spíš je autentické síly a integrity zbavuje. Hacksaw Ridge může mít realistické jádro, ale blíže má k prkennému hrdinskému katechismu a nezvládnutému excesu.
Přirovnání k Zachraňte vojína Ryana jsou jistě na místě. Prolnutí macho fantazií o dynamické válečné vřavě a uplakaného protiválečného sentimentu je ale v případě Hacksaw Ridge okleštěné o Spielbergovu finesu. Biblický řezník Mel to rád syrové a posvátné, nic mezi tím.
Hodnocení: 50 %Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny (Hacksaw Ridge)Mel Gibson, USA, Austrálie, 2016, 131 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
