Podzimní orientace - část 1.

Ať už začnete "hlavní filmovou sezónu" na Semináři archivního filmu v Uherském Hradišti, v Třeboni na Anifestu, nebo kdekoli jinde, je fakt, že léto od té chvíle patří mimopražským. S odplývajícím létem se pozornost zase částečně vrací např. do Prahy. Přece jen už není to pravé počasí na pohodové válení šunek kdesi na trávníku po skončení filmu. Je lepší přijít (za koncentrovaným obecenstvem) tam, kde je doma. Konají se hlavně "neplnoformátové" akce, které se zaměřují tak, že se jim možná vyhne divák "obecný", zmlsaný letními hity, ale věrní specializovaní si počkají. Mezi podzimními akcemi by se ovšem ráda skryla také řada šuntů, která nemá ani hity, ani pečlivé a inovativní organizátory.

Festivalem číslo jedna je na podzim už několik let dokumentární Jihlava. Poctivá organizační práce, vedená přesnou představou, pomohla získat hlavním organizátorům, Marku Hovorkovi a Petru Kubicovi jistotu dobrých návštěvních čísel a zajímavých (často ostrých) debat i přes výrazně intelektuální, experimentální až opozičnické renomé akce - nebo díky němu? Na porotu, jejíž diskuse a rozhodování se mimochodem natáčí, je radost pohledět: přední čeští intelektuálové doplňují filmaře. Mareček, Chytilová, Hejda, Bělohradský, abychom si za vzali za příklad minulé ročníky. K nim vždy jeden "civilní" zaměstnanec jako zubař nebo doktor. Přes postoj Mirky Spáčilové (a spol.), která přehlíží celou skupinu progresivních filmařů, na kterou se Jihlava orientuje, i MF Dnes musí uznat, že je to akce, kterou nejde zpravodajsky nepokrýt. To, že jí věnují podobný prostor jako komediálním předhlídkám typu "hrnce smíchu", je už jen její ostuda.

Pokud pomineme Aero, kde jede kvalitní celoroční festival, tak na podzim se organizační úsilí Asociace českých filmových klubů skrývá v pořádání menších seminářů. První ročník festivalu kraťasů se odehraje v Kopřivnici . Naopak Seminář ruského filmu a Seminář středoevropské tvorby už mají tradici. Filmovému klubu ČVUT pomáhá středoevropský seminář zajistit a propagovat Polský institut, ale hlavně Maďarské kulturní středisko. Češi a Slováci jsou spíš do počtu. (České tituly jsou až na výjimky obehrané, Slovensko jich vyprodukuje poskrovnu.) Na projekcích nechybějí hosté, někdy pořadatelé překvapí čerstvě upečenou maďarskou specialitou. Program ale trpí značnými přesuny a nevyrovnaností uváděných titulů. To je daň za spolupořadatelství jednotlivých kulturních institutů, které filmy shánějí především podle svých aktuálních možností. Podobně, nebo ještě hůř jsou na tom jarní Dny evropského filmu.

Očekávaný je letos i Festival francouzského filmu, který se dělí na části Degustace a Exhibice, z nichž první představí předpremiéry a druhá klubová "jednorázová uvedení" včetně filmů Raoula Ruize nebo Joaoa Cesara Monteira. Obě sekce dohromady potvrzují pokračující nabírání dechu francouzských aktivit v Čechách. Jde vlastně o nejsilnější samostatnou národní přehlídku.

V listopadu se uskuteční také Mezipatra , festival gay a lesbických filmů. Už se snad zbavil pověsti čistě komunitní záležitosti, se kterou kdysi začal. Jde na to dobře: tento ročník bude týden v Praze, týden v Brně a představí třeba přehlídku Reinera Wernera Fassbindera a filmy, které se tematiky dotýkají třeba jen částečně a rozhodně je nelze z hlediska filmové kvality pominout.

Tady je pokračování - 2. část.