Podzimní orientace - část 2.

Osobní zkušenost nemám s Academia filmem na přelomu září a října. Akce s univerzitním zázemím zatím hledá recept na nevyužitý potenciál studentské Olomouce pomocí "cen za přínos", udělovaných slavným osobnostem (letos např. Vojtěch Jasný, loni Agnes Vardová). Touto popularizací přitahuje pozornost k jinak opomíjené specializaci na naučný film (např. včetně soutěže naučných CD-ROM). V Olomouci, také ve spolupráci s katedrami Univerzity Palackého se ještě letos objevila malá, ale zajímavá akce Pastiche filmz zaměřená na tři současné francouzské režiséry. Třetí týden října je v Brně vyhrazen tradiční Šestnáctce, střednometrážních nekomerčních filmů a videí. Letos se koná 44. ročník a v porotě zasedla zajímavá jména: Roman Vávra, Jindřich Štreit, Hana Cielová a další.

Zajímavý může být Festival leteckých filmů, který se na konci září podruhé konal v Praze. Spíše pro letadýlkáře než pro cinefily, ale nevadí. Pořadatelům prý může "letecký" materiál vystačit na dlouho. Hraných leteckých filmů existuje přes 2500, každý rok jich cca 5 přibude a festival jich každoročně uvede deset až dvanáct. Číslo týkající se dokumentů je skoro o jeden řád vyšší. "Domnívám se, že ani do konce svých dní je neshlédnu všechny. :-)" napsal mi v e-mailu ředitel festivalu Milan Mikulecký.

V kvantitě materiálu není problém Tourfilmu, Techfilmu i Ekofilmu. Problém je v kvalitě. Festivaly zařazují hodně televizní produkce, převážně do 30 minut a podobně. Pokud pomineme fakt, že by si všichni mohli vymyslet přitažlivější názvy, tak nejzajímavější je Ekofilm, který si bez úbytku na odborných kvalitách stanovuje aspoň nějaká měřítka filmová. Minulý ročník Ekofilmu tímto způsobem pro Radium prezentoval porotce Ivan Rynda, jinak respektovaný odborník na trvale udržitelný rozvoj. Nicméně těžiště festu částečně spadá do dopoledne, školních projekcí a podobně. Spolupořadatelství ministerstev se podepisuje určitou oficiální toporností na všech třech zmiňovaných akcích. Jsou to festivaly zřizované shora. Z Techfilmu je vám na usnutí i při sledování vítězů, které během roku uvádí Česká televize v popoledních časech.

Jinou cestou jdou zase podzimní souhrny komedií. Ty mají být především divácké a konat se v regionech, protože náročnější městské publikum by je spolehlivě ignorovalo. V čele mají vysloužilé, dnes estrádní hvězdy, které se kromě moderování věnují hlavně psaní knih jako Kurňa, to je život! (Zedníček, v případě Novoměstského Hrnce smíchu v Teplicích nad Metují) nebo Hádej, kam půjdeme na flám (Bohdalová, v případě nového Festivalu evropských úsměvů v Mladé Boleslavi). To, že se Festival evropských úsměvů vynořil velmi konkurenčním způsobem v termínu, který má k teplické přehlídce blízko, vzruší opravdu málokoho. I ministr Dostál chladně, i když diplomaticky naznačuje, že oba festivaly nejsou ani v nejmenším kvalitou, nebo jejím příslibem. Takže považte, když už i establishment prohlašuje čistě diváckou přehlídku za nehodnou oficiální finanční podpory - jaká to musí být kvalita! Sponzorům to asi nevadí, Škodovka stejně radši nacpe prachy mladoboleslavskému týmu skrze Bohdalovou (tu je důvod, proč řediteluje). Kdyby podporovala nějakou klubáckou záležitost, mohli by její zástupci žádat uměleckou nebo intelektuální nezávislost. Nedejbože něco jako Jeden svět: to by nejdřív byla reklama na jejich firmu a pak hned nechutná utrpení z celého světa.

No a co děti? Mají si kde hrát? No, na Festivalu Oty Hofmana v Ostrově nad Ohří.