Postrockové snímání kultovního závoje

Kultovní kapely to nemají v mnoha ohledech jednoduché. Nejenže se v hudebních kruzích s nimi automaticky počítá jako s vynikajícími muzikanty, vedle toho se na jejich koncertech očekává automaticky ještě něco navíc. Něco, co kapele právem přidává ono magické přízvisko. V Akropoli jsme měli možnost potkat kanadské Godspeed You! Black Emperor, kteří spíše než postrockovými pionýry jsou institucí s proměnlivým počtem členů, výbornými studiovými alby a svérázným vizuálním a myšlenkovým backgroundem. Navíc pro domácí fanoušky projektem, který ještě nedávno ani nedoufali, že někdy v naší kotlině naživo uvidí.

Montrealští snivci svou výbavou plně obsáhli pódium Paláce Akropolis i v osmi členech, kdy druhý bubeník se musel spokojit s pozicí za levým křídlem hradby zesilovačů. Už jen z technického hlediska se tedy ani v náznaku nedalo uvažovat o předkapele. Osmička nastoupila na pódium přesně v osm hodin a na začátek rozehrála náladotvornou hru s náznaky (Hope Drone), která teprve po čtvrthodině začala dostávat rockový spád. Střední část koncertu překvapila až punkovým nápřahem (Moya), aby po dalším zklidnění přišel další stisk tří elektrických kytar, dvou bas a bicích plus osamělých houslí až v samotném finále (BBF3). Na rozdíl od koncertu A Silver Mt. Zion kapela přenechala komunikaci s posluchači pouze na hudbě samotné a střídmé, náladotvorné projekci.

Godspeed You! Black Emperor|foto: Constellation Records

Godspeed You! Black Emperor se povedl husarský kousek. I když jejich hudba je post rock jak podle učebnice, díky členitosti dlouhých kompozic, citu pro gradaci na správných místech, zařazování náladotvorných samplů, klávesových vyhrávek a kouzlení s efekty se až na drobné momenty podařilo Efrimovi a spol. vybruslit ze stereotypu, do kterého dle mého názoru nedávno spadli japonští Mono. Fanoušek má možnost srovnávat díky záznamům koncertů, které kapela na přelomu tisíciletí vhazovala nezištně volně na internet, a tak – jak trefně zhodnotil Václav Adam z Letmo Productions – silnému koncertu, který pověsti kapely dostál se ctí, nakonec k úplně spokojenosti chyběl onen moment hmatatelný z některých starých záznamů, kdy se vám podlomí kolena a z dobrého setu se stane nezapomenutelný zážitek. Každý den tedy není posvícení a z kanadského sdružení už není extra tajemná kapela. Godspeed You! Black Emperor jsou od včerejšího večera pouze velmi dobrý postrockový soubor z masa a kostí. Nakonec, není toto vlastně docela pozitivní zjištění?