POSTudiu: Sportovní vysoká škola jako útočiště flákačů?

Na studenty sportu a tělesné výchovy se někdy absolventi jiných fakult dívají trochu spatra, protože si myslí, že vystudovat sportovní vysokou školu je v porovnání s jinými obory dost snadné. Jiří Kajzar studoval architekturu, ale po prvním ročníku se rozhodl přejít na Vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra.

Z jeho zkušeností vyplývá, že vystudovat sportovní školu, tak úplně lehké být nemusí. „Většinou když řeknu, že studuji tělovýchovu, tak se všichni smějí, že jsem si šel pro titul zadarmo. Ale tak to není. I když tady třeba není tak moc učení, jako jsme měli na architektuře, tak se člověk musí věnovat sportům. Hodně lidí má třeba problém s plaváním a nejsou schopni z něj získat zápočet. Tak musí chodit každý den do bazénu a trénovat tam – a to třeba už celé dva měsíce před zkouškovým.“

Stejný názor má i Michaela Šalamounová, která vystudovala Fakultu humanitních studií a následně ještě katedru vojenské tělovýchovy na FTVS. „Část lidí si o nás sice myslí, že jsme ‚švihadla‘. Na druhou stranu, ale často nechápou, že jsme schopni všechny ty sporty zvládnout. Takoví lidé ale pak naše schopnosti většinou ocení, když je vidí v praxi. Když jim třeba pomůžeme s jejich osobním tréninkem, tak si uvědomí, že naše škola má člověku co nabídnout.“

Švihadlo |foto: Stock Exchange

Laická představa je, že většina absolventů sportovních škol následně učí tělocvik, případně trénuje nějaký sport na plný úvazek. Možností uplatnění je ale mnohem víc. „Je spousta možností. U nás ve škole si například můžete udělat kurz fyzioterapie a následně můžete pracovat jako terapeut třeba v nemocnici. Když člověk chce, tak se vystudovanou sportovní školou může uplatnit velmi dobře,“ říká Jirka. Navíc v dnešní době je prý stále obvyklejší, že absolventi sportovních vysokých škol odchází pracovat do úplně jiných oblastí:

„Člověk tady získá bakalářský nebo magisterský titul a získá dnes tak žádané návyky učit se nové věci. Díky sportu má absolvent sportovní školy vypěstovanou pevnou vůli a jistou odolnost, což jsou pro budoucí zaměstnání poměrně klíčové věci. Myslím si, že je sportovní škola úplně stejně platná jako jakákoliv jiná humanitně orientovaná vysoká škola,“ dodává Míša. Případní zaměstnavatelé by tak podle jejího názoru rozhodně neměli vnímat titul ze sportovní vysoké školy jako handicap.

POSLECHNĚTE SI TAKÉ rozhovor s personálním ředitelem Martinem Hrochem o kvalitě absolventů sportovních škol.