„Potřebujeme lidi oddlužit a vrátit do ekonomiky, bylo by to výhodné pro všechny,“ říká Saša Uhlová

27. červen 2018
Saša Uhlová

Novinářka Saša Uhlová pokřtila knihu, ve které najdete v obsáhlejší podobě její známé reportáže z masokombinátu, prádelny nebo třídírny odpadu. „Vznikaly tehdy na základě mých deníků, které teď vydávám pod stejným názvem – Hrdinové kapitalistické práce,“ vysvětluje Uhlová. „Jsou doplněné o 5 mezikapitol o pracovních podmínkách v Česku, je to takový moje povídání o tom, co jsem na to téma zjistila.“

„Snažím se psát jednoduše, nejsou to žádný intelektuálně náročný texty, chci hlavně upozorňovat na to, co nefunguje, mohlo by fungovat líp, a proč jsou pracovní podmínky některých lidí příšerné,“ říká novinářka, která chápe reportáže jako základ žurnalistické práce. U nás jsou podle ní přehlížené, prestiž mají hlavně sloupkaři a komentátoři. Motivace žurnalistů chodit do terénu, bavit se s lidmi a zjišťovat informace pak není nic moc. Má ale radost, že témata spojená s chudobou v Česku v poslední době novináři zpracovávají čím dál víc.

Jedna z posledních reportáží Saši Uhlové pro web A2larm (na které spolupracovala s Pavlem Šplíchalem) popisuje situaci v Ústí nad Labem, v poslední době tu přestaly fungovat dvě ubytovny pro chudé. Současně město uvažuje o vyhlášení tzv. bezdoplatkové zóny na celé své území. V částech, které už bezdoplatkovou zónu vyhlásily, mají chudí zhoršenou šanci nacházet bydlení. Město nově příchozím nebo těm, co se stěhují, doplatek na bydlení nevyplatí. Obyvatelé ubytoven samozřejmě patří k těm nejchudším, takže se bez něj většinou neobejdou.

„V jedné ústecké části je místostarostou Karel Karika, který všem vyhozeným z jedné ubytovny našel jiné bydlení. Domluvil se totiž s firmou, která ubytovny provozovala a zároveň vlastní byty. Oni sami ty lidi ubytovat nechtěli, chovali se vůči nim diskriminačně, nejen vůči Romům, funguje tam tzv. sociální diskriminace, ale když s nimi jednal Karika jménem města, tak jej vzali jako partnera,“ vysvětluje Saša Uhlová. „Takže pokud se velký majitel dohodne s městem, tak to vyjde. Jednodušší a systémové řešení by ale bylo, kdyby město mělo vlastní byty.“ Podle Uhlové majitelé bytů potenciální nájemníky často diskriminují jen na základě toho, že přicházejí z ubytoven. „Když si vezmou rodinu z ubytovny, vystavují se totiž třeba nebezpečí, že s sebou přitáhne štěnice. Ti lidi za to nemůžou, ale mají je prostě ve věcech. Majitelé bytů se pak často bojí, že se jim odstěhují ostatní nájemníci.“

Pro nájemníky druhé ubytovny není žádná náhrada. „Realisticky to vidím tak, že se ubytovny budou zavírat i dál, protože stát uzavírá směrem k nim penězovod. Část lidí se nějak dostane do normálního bydlení a část dál na venkov do nějakých domů, někam, kde to nebude ‚nikomu vadit‘. Dvě generace si tam pak budeme zadělávat na nějakej další, ještě větší problém, pokud nevznikne zákon o sociálním bydlení, který by podporoval obce v jeho výstavbě a v tom, aby byla jasná kritéria, podle kterých ty lidi budou ubytovávat.“

Podle Saši Uhlové jsou dnešní sociální dávky tak malé, že se z nich nedá žít. Jak tedy nejchudší obyvatelé kombinují příjmy? „Znám hodně takových rodin a většinou je to tak, že jeden je zaměstnaný, ale protože je v exekuci, takže bere jen svoje nezabavitelný minimum. Pak dostanou příspěvek na bydlení, ale nepokryje to nájem, ani s tím příjmem, který mu zůstává. Takže další člověk z rodiny většinou pracuje na černo, aby se dorovnaly peníze na nájem a bylo ještě z čeho žít.“

úřad práce - chudí - chudoba - nezaměstnanost

Přestože je například podle sociologa Daniela Prokopa v Česku ohroženo chudobou až 30 % lidí (většina průzkumů podle něj nepočítá s Uhlovou zmiňovanými exekucemi), část Čechů problém nepovažuje za systémový, lidé se často ptají, proč se jejich méně úspěšní spoluobčané nepřestěhují jinam a neseženou si práci. Jeden z nejčastějších dotazů diváků snímku Hranice práce, který je zfilmovanou verzí Uhlové reportáží, byl: Proč lidé špatně placená místa neopustí a nenajdou si lepší?

„Jedna věc je, že člověk, který je v exekuci, není motivovaný, aby měl vyšší mzdu,“ vysvětluje Saša Uhlová. „Když má vyšší mzdu, tak má nižší dávky. Další věc je, že když děláte nekvalifikovanou práci, tak těch prací není zas takový výběr. Spousta lidí má taky zkušenost, že nějakou práci dostane, ale pak stejně má míň peněz, než mu slíbili. Taky jsou zvyklí, že je z těch míst můžou kdykoliv vyhodit, v momentě, kdy mají možnost zaměstnat třeba lidi z Ukrajiny. Ty lidi jsou taky často unavený, nemají sílu běhat po nějakých pohovorech, který jsou často v době, kdy oni mají práci. A spousta z nich nemá ani přístup k internetu, je to takový mix faktorů. Když sedím já doma u počítače a zkusmo si něco hledám, tak je to fakt něco jinýho, než když bych se vrátila unavená z 12hodinový šichty a neměla internet. Myslím, že člověk nemusí být až tak empatický, aby se do téhle situace dokázal vžít.“

Podle Uhlové by základem budoucího zákona o sociálním bydlení měla být opatření, která budou bránit rozšiřování ghett. „Klíčové je také si uvědomit, že potřebujeme ty lidi oddlužit. Z nezabavitelného minima se žít nedá. Je třeba insolvenci udělat možnou. I když část lidí bude vždycky pracovat na černo, je jich tu pořád dost, kteří se chtějí do ekonomiky vrátit, to by měl pochopit i stát a měli bychom jim to umožnit, bylo by to výhodný pro všechny.“

Spustit audio
autor: Táňa Zabloudilová