Před 15 lety zemřela futuristka R&B Aaliyah. Její hlas rezonuje pořád

„Nikdy jsem neztratil rodiče, přítele nebo svoji lásku, ale na tenhle den do konce života nezapomenu. Když jsem se to dozvěděl, udeřilo mě to přímo do srdce jako přesně mířená rána od Muhammada Aliho. Byl jsem zdrcený.“ Přesně takhle, tedy s patřičnou porcí svého trademarkového patosu, mluvil Drake o dni, kdy se dozvěděl, že se Aaliyah z natáčení videoklipu k písni Rock The Boat na Bahamách už nevrátí. Drake se v otevřeném dopise přiznal k tomu, že Aaliyah skutečně miloval a slíbil, že celý svůj zbývající život zasvětí tomu, aby se dostal do nebe a se svým idolem se setkal. Od člověka, který má její portrét vytetovaný na zádech, to zase tak překvapivé není. Prozrazuje to ale hodně o auře zpěvačky, která 15. srpna 2001 zemřela v troskách přetížené cessny řízené zkokainovaným pilotem.

Aaliyah, pojmenovaná svahilským slovem pro „nejvznešenější“, totiž fatální obdiv přitahovala. Její vztah s nejúspěšnějším R&B umělcem všech dob R. Kellym, který pro Aaliyah složil všechny skladby na příznačně pojmenovaném debutovém albu Age Ain’t Nothing But A Number, dospěl ve zpěvaččiných patnácti letech až k nelegálnímu manželství. I v přesexualizovaném prostředí R&B si ale Aaliyah vždy dokázala zachovat mysterióznost a nepřístupnost, podobně jako čtyřicátková hvězdná herečka Veronica Lake, po jejímž vzoru si Aaliyah zakrývala jedno oko pramenem vlasů. I díky téhle odtažitosti se nakonec stala Aaliyah idolem nejenom pro R&B a rapové komunity – ve svých skladbách její soprán samplovali třeba i dystopičtí producenti Zomby s Burialem.

Nic z toho by nebylo možné, kdyby Aaliyah neměla až nadpozemský instinkt pro vnímání hudby jako hybné síly schopné přetvářet svoje okolí. Od začátku až do konce své sedmileté kariéry byla Aaliyah v pohybu vpřed – a to všechno jenom díky svému hlasu. Přestože v době své smrti prý měla napsaných pět autorských skladeb, během aktivní kariéry byla „pouhou“ interpretkou, přesně podle klasického rozdělení rolí v R&B. To jí ale nezabránilo přetvářet samotnou podstatu černé hudby. Na zmíněné debutové desce Age Ain’t Nothing But Number z roku 1994 převzala pochodeň od tehdy superúspěšné Mary J. Blige a s pomocí zvuku, který sama popisovala jako „street but sweet“, vrátila R&B zpět na ulici – tedy přesně tam, odkud jej jenom pár let předtím do luxusních sídel uklidila Whitney Houston. Aaliyah ve fúzování R&B s hip hopem a soulem nebyla komerčně nejúspěšnější, tuhle pozici přenechala TLC. Její vize ale sahaly nejdál.

Ukázalo se to na následující desce One In A Million, která Aaliyah, v té době už bez R. Kellyho, katapultovala ze zapadlých uliček velkoměsta přímo do vesmíru. Zásluhu na soundu desky, která začíná futuristickým zvukem stroje času a hypnotickým hlasem jakoby se pokoušejícím zpěvačku probudit ze staleté hibernace, měla Missy Elliott a tehdy začínající producent Timbaland. Díky nim najednou dva roky starý debut zněl jako relikt minulosti, který měl ustoupit nablýskanému a mechanickému zvuku future R&B. To se najednou stalo zásadní platformou pro producentské experimentování a nahlížení do budoucnosti. Byla to hodně nezvyklá situace a jako taková ani neměla mít dlouhého trvání – těch několik let se ale do současného zvuku otisklo nesmazatelně.

Aaliyah|foto: Blackground Records

Album One In A Million a především eponymní a poslední deska Aaliyah z roku 2001 totiž připomněly ostatním to, co kdysi naznačil třeba Sun Ra nebo George Clinton – že groove a zvukové experimentování můžou fungovat dohromady. Třetí a poslední albový zápis do diskografie Aaliyah vyšel jenom rok po Kid A a společně s experimentálním opusem Radiohead patří k několika málo deskám, které i patnáct let po svém vydání znějí naprosto čerstvě a současně. Aaliyah dokázala společně s Timbalandem nebo producentem Rapture Stewartem zkombinovat elektroniku, neo soul, future funk a hip hop do směsi, která je v každé vteřině své stopáže na hraně a přetéká tenzí. Hlas a produkce si spolu tentokrát nejdou naproti, ty nejlepší okamžiky vznikají tehdy, když se Aaliyah se svým jemným sopránem snaží vměstnat mezi ostře chladné sci-fi beaty.

Někde tady leží základy alternativního R&B, které oživil The Weeknd a ve kterém pokračuje How To Dress Well, Autre Ne Veut nebo třeba Serpentwithfeet. Tady dospěla a bohužel záhy odešla hvězda, která neodmyslitelně inspirovala nejenom Beyoncé a Rihannu, ale i celou řadu bílých muzikantů v čele s The xx. Bez Aaliyah by neměl prošlapanou cestu ani momentálně nejdiskutovanější umělec současnosti, Frank Ocean. Sám si to určitě moc dobře uvědomuje – jeho vizuální album Endless, které vyšlo před týdnem, ostatně začíná skladbou At Your Best. Tu sice v roce 1976 složili populární The Isley Brother. Způsob, jakým ji na svém debutu přezpívala tehdy patnáctiletá Aaliyah, ale nikdy nepřestal rezonovat v uších celé jedné generace.