Před čtyřiceti lety CDčka odstartovala digitální hudební revoluci, mají dnes ještě budoucnost?

„Původně se měl na CD vejít záznam v délce 60 minut, nestačilo by to ale na Beethovenovu Devátou symfonii, tak se prostor nakonec zvětšil na 74 minut,“ vysvětluje Filip a dodává, že nejprodávanějším albem na CD všech dob byla deska Hotel California od skupiny The Eagles.

Aneta vysvětluje, že po posluchačské stránce CD přineslo bezprecedentní zvukovou čistotu: „Hudební kritik John Rockwell v článku o boomu CDček pro New York Times z roku 1985 psal o absolutně novém čistém zvuku. Z dnešního pohledu, kdy se do módy vrací vinyly, jako něco autentického, může znít vtipně, že si Rockwell v textu stěžuje na šum, který při přehrávání vydávají vinyly. Dokonce v textu vyjadřuje obavy, zda budou lidé ještě vůbec chodit na koncerty. A zmiňuje svoje přátele, kteří jen sedí doma a poslouchají technicky dokonalá CDčka.“

Kompaktní disky nakonec ale hudební průmysl změnily úplně jinak. Započaly totiž přesun od poslechu analogové hudby k digitální. Byť představovaly ještě hybridní formu fyzických nosičů s digitálním záznamem, s rozšířením osobních počítačů a později i vypalovacích mechanik, se hudba z nich začala šířit po internetu.

Poslouchají dnes Filip a Aneta ještě něco z CDček? Poslechněte si celý příspěvek.