Před půlnocí: Hořkosladký řecký soumrak

Nejen pro svůj koncept, který napříč dekádami sleduje hrdiny na jasně vymezené časové ploše, v bodě, v němž se cosi významného láme. Především proto, že na americkou love story obsahuje neobyčejnou míru civilnosti, neschematičnosti, organicky plynoucích dialogů i přesně a beze studu pojmenovaných vztahových banalit.

Američan Jesse a Francouzka Celine se před bezmála dvaceti lety potkali ve vlaku kdesi v Rakousku a ve chvilkovém poblouznění prožili výřečný románek vměstnaný do několika hodin před vídeňským úsvitem. Ona, mladistvá intelektuálka ze Sorbonny s hlavou v oblacích, on, trochu otravný kverulant a mluvka. Slíbili si, že se potkají na peróně za šest měsíců, ale ve skutečnosti uplynulo několik let, než se sešli v Paříži před soumrakem, on, neúspěšný manžel a úspěšný spisovatel, který prorazil s knihou o vídeňské romanci, ona, stále neukotvená a posedlá touhou zachraňovat svět.

Druhý film opouštěl hrdiny v podobné chvíli jako ten první – v momentě, kdy se cosi rýsuje, ale nic není jisté. A podobně jako druhý film i ten třetí navazuje tam, kde si mnozí diváci črtali své vlastní závěry a alternativní linie. Jesse a Celine jsou manželé, mají dvojčata a tráví dovolenou v Řecku, v idylickém prostředí vily spisovatele Patricka.

Z filmu Před půlnocí|foto: Bioscop

Už jeden z rozsáhlých úvodních dialogů, natočený typicky na jeden zátah v jedoucím autě, odhaluje, že Linklater a spol. neztrácejí nic ze své suverenity. Ústrojný tok řeči, nepředvídatelné proměny nálad, břitké pointy i zcela přirozené překlenutí deseti let, které uplynuly – Před půlnocí se tak snadno vrací k magii svých předchůdců a ještě ji vylepšuje o stále vybroušenější sarkasmus a lakoničtější pozorovatelství všednosti.

Trilogie vždy lavírovala na hraně výřečného realismu a romantických klišé. I tentokrát se vedle autentických promluv objevuje obrys schématu – prosluněné Řecko, moudrý spisovatel, hubatá hospodyňka, mezigenerační dialog u stolu. Linklater a herecký ansámbl ale situaci bravurně zvládají – strhujícím spádem řeči, břitkými verbálními duely, ale i chytrou (sebe)ironií: tematizací umělosti paměti (spisovatel Jesse promýšlející svou další knihu, narážky na to, že romantická minulost páru je vlastně především fikce) nebo postavou učebnicově hubaté Řekyně, obsazenou režisérkou „nové řecké vlny“ Athinou Rachel Tsangari, která proslula důslednou dekonstrukcí tradičních rodinných vazeb.

Před půlnocí se podobně jako celá série elegantně trefuje mezi „perlivou“ konverzační komedii, nenucenou prostořekou reflexi mnoha aktuálních společenských témat (feminismus, gender, rodinný model atd.) a tvůrčí hříčku, která svádí dohromady „na kus řeči“ staré filmové přátele (scénář je dílem režiséra i obou hlavních představitelů).

Dovolenková idyla vytěžená desítkami zbytečných filmových romantických braků má uštěpačný nádech, na jednu stranu okouzluje sluncem, olivovými háji a říznými moudry, na druhou stranu posiluje dojem, že „intelektuální sex-appeal“ mezi Jessem a Celine pomalu vyprchává a nahrazuje ho usoužená rutina.

Z filmu Před půlnocí |foto: Bioscop

Pokud Před úsvitem bylo okouzleným portrétem naivity a úsměvných iluzí a Před soumrakem konverzačně semknutý obraz intelektuální přitažlivosti dvou blíženeckých duší, pak Před půlnocí nabízí nahořklou procházku sílící partnerskou rutinou, nostalgické ohlížení, přehodnocování témat, kterým se kdysi oba hrdinové usmívali, a především nesmírně obtížné a křehké vyjednávání v konfliktech, které vyvstávají v úzkostně naplánovaném čase romantiky.

Režie, zcela podřízená brilantním hereckým výkonům,opět pracuje s decentními lyrickými předěly i autenticitou času, když některé dialogy jen minimálně fragmentuje střihem. Vyniknou tak nesmírně soustředěné a precizní studie Julie Delpy a Ethana Hawka, kteří své hrdiny rozvíjejí nezvykle plasticky a detailně. Intimita malých gest, drobných odkazů a úsměvných parafrází je zcela unikátním prostorem spikleneckého souznění – mezi oběma herci i mezi herci a diváky.

Intimita, v předešlých filmech navazovaná převážně slovně, tu má velmi tělesnou podobu. Napjatý dialog Jesseho s poloobnaženou Celine, v němž se kontrastně střídají momenty erotické s okamžiky neporozumění a odcizení, je nejotevřenějším místem trilogie. Disharmonie a konflikty však nejsou v žádném případě prvoplánové. Organicky vyvěrají z dialogů, ve kterých se střídá banalita s bystrou slovní hrou, ironie hraničící s cynismem a přesná hodnocení situace, v níž láska překonala růžový úsvit, prošla romantickým soumrakem a pomalu se blíží půlnoci, za níž číhá další (hořká) nejistota.

Z filmu Před půlnocí |foto: Bioscop

Jedno je tentokrát jisté – okouzlení a iluze v ní už nebudou mít místo. Linklaterův film se zakousl do kyselého jablka, které hrdinové dosud vždy dokázali z dálky obejít. Před půlnocí je nejvypjatější, nejtemnější a nejdospělejší počin soudržné trilogie, která unikátně stárne s postavami i s diváky a po dvaceti letech místo intenzivního opia romance nabízí bolestnou poetiku trpkého smíření. Komediální Scény z manželského života pro nové tisíciletí, nic menšího.

Hodnocení: 90 %


Před půlnocí (Before Midnight)
Richard Linklater, USA, 2013, 108 minut.