Proč je dobré mluvit se sériovými vrahy a co jsou laskavá hovada českých komedií

Na úvod se Aleš, Vítek a Tomáš podívali na film Přes prsty režiséra Petra Kolečka. „Říkejme tomu romantická komedie, ono to něčím takovým má asi být. Petr Kolečko si sám dost vydatně nadělil přes prsty,“ zahajuje recenzi Tomáš. „Je to zkušený scenárista a debutující režisér, autor povedených seriálů jako Okresní přebor a Most a také nepovedeného filmu Padesátka. Přes prsty se blíží spíše Padesátce. Jde vidět, že Kolečko má cit pro drsné vypointované vtipy, a už méně pro cokoliv ostatního,“ myslí si Tomáš. Podle něj je to typický model české romantické komedie, ve které hrají ústřední role ženy, ale neustále jim v osobních i pracovních životech radí muži. „Ten film je obludný v tom, že se snaží být laskavý, a přitom legitimizuje záporné lidské vlastnosti. Ve filmu se objevuje nový prototyp české romantické komedie, nazvěme jej pracovně laskavé hovado. Film se snaží prezentovat Langmajera jako chybujícího chlapíka, jehož největší předností je ta, co se dá měřit v centimetrech, a s tou si on tak nějak vystačí,“ míní Tomáš. „Roztomilé,“ říká Aleš. „Česká kinematografie je tedy stále tam, kde je,“ uzavírá.

Stejně jako minule se kluci museli vrátit k Charlesu Mansonovi. „Je to seriál o lidech, kteří si víc a lépe popovídají se sériovými vrahy než se svými blízkými, a to je prostě báječné,“ popisuje seriál Mindhunter Tomáš. „V první řadě se dával trochu větší důraz na budování života Holdena Forda, ve druhé sérii ho moudře upozadili a víc prostoru se věnuje jeho dvěma kolegům,“ tvrdí Tomáš. „První řada se věnovala spíše tomu, jak se vyšetřovatelé vůbec snaží prosadit myšlenku, že je dobré mluvit s lidmi, jako je Charles Manson. S lidmi, kteří byli obrovské tabu a jejich zločiny se považovaly za hrozné výjimky, které nemají nic společného s tím, jak se páchají běžné zločiny. Seriál pěkně ukázal, jak se to paradigma měnilo. Tohle je až perverzně atraktivní téma sériových vrahů a jejich krutých zločinů. Ve druhé sezóně to mizí, ale je to nahrazeno něčím, co je obrovsky zajímavé, a to je vyšetřování jednoho konkrétního zločinu. Jednotka je k jeho vyšetřování vyslána s již existujícími teoretickými koncepty, nakonec ale zjistí, že to třeba až tak nefunguje. Jedna z nejcharismatičtějších postav celého seriálu, zabiják Ed Kemper, pak vyšetřovatelům řekne, že největší chybou jejich výzkumu je fakt, že dělají rozhovory pouze s usvědčenými masovými vrahy. Tato poznámka se pak jako přízračná věštba nese celým seriálem,“ říká Vítek.