Proč krajní pravice bojuje s vlky? Vztah lidí a vlků se snaží pochopit i geografka Julia Poerting

Vlk
Vlk

Mají žít vlci volně v evropské krajině a má být jejich počet regulován? Budou muset Středoevropané znovu přizpůsobit svůj život přítomnosti vlků? Podobné otázky se neřeší jen v Česku, ale i v Německu, kde se vlci v posledních letech velmi rozmnožili. Vztahu německé společnosti k těmto šelmám se věnuje sociální geografka Julia Poerting, která prováděla výzkum mezi farmáři, lovci i ochránci přírody.

Kolik vlků dnes žije v Německu a jaká je novodobá historie německého vlčího osídlení?

Panuje obecné přesvědčení, že vlci byli v Německu vyhubeni už před více než sto lety, ale není to úplně pravda. Vždy se jich tu pár pohybovalo, máme o nich i záznamy, ale pokaždé byli zastřeleni. Hranice mezi bývalým Východním a Západním Německem byla uzavřena pro vlky stejně jako pro lidi, takže ji zvířata nemohla přecházet. Ve Východním Německu žilo poměrně dost vlků, kteří přicházeli z Polska, ale byli stříleni, protože nebyli nijak speciálně chráněni. Po otevření hranice v roce 1989 se vlci mohli začít volně pohybovat, navíc začali být velice přísně chráněni, takže znovuosídlili oblasti severního a východního Německa. V současnosti žije v Německu kolem 1000 vlků. Já dělám svůj výzkum v Dolním Sasku, kde žije 24 smeček. Odhaduju, že v celém Německu je to asi 80 smeček, které se koncentrují v pěti, šesti oblastech.         

Přítomnost vlků v přírodě je v Německu, stejně jako v Česku, žhavým politickým a mediálním tématem. Proč?

Je to poprvé za dlouhou dobu, kdy se u nás znovu objevil velký predátor, který ohrožuje hospodářská zvířata. Už dříve se do přírody vrátili rysové, ale ti obvykle na dobytek neútočí, protože je to pro ně moc velká kořist. Takže v Braniborsku, Dolním Sasku nebo Sasku je to velké téma právě kvůli hospodářským zvířatům. Ale samozřejmě panuje i strach, že by vlci mohli napadat lidi. Takové případy se velmi sporadicky objevují v jiných zemích, ale už je to velmi dávno, kdy byly zaznamenány třeba útoky na děti, přesto se lidé bojí, že je nebo jejich psy budou vlci ohrožovat. Hlavním problémem jsou ale útoky na dobytek a obava, že lidé na venkově budou muset přizpůsobit svůj životní styl přítomnosti vlků – že třeba nebudou moct posílat děti hrát si volně do lesa.

Jací lidé nebo sociální skupiny jsou proti přítomnosti vlků ve volné přírodě nebo požadují jejich regulaci?

Je velmi důležité říct, že se vyskytují různé podoby odporu proti vlkům. Dokonce ani mezi chovateli dobytka jsem nenarazila skoro na nikoho, kdo by chtěl, aby byli všichni vlci postříleni. Většinou žádají jiný, lepší přístup, než jaký panuje v současnosti. Venkovská populace se samozřejmě o toto téma zajímá víc a je více kritická k přítomnosti vlků, protože v Německu vlci žijí jen na venkově. V některých jiných zemích, například v USA nebo v Rumunsku, vlci žijí i v blízkosti měst. Myslím, že zrovna v Rumunsku se odehrál slavný příběh, kdy jedna vlčice žila přímo ve městě. Vychovala tam i mláďata a učila je, jak ve městě přežít. Takže obecně jsou proti neregulované vlčí populaci venkované, majitelé dobytka a lidé, kteří chtějí bez omezení chodit do lesa. Existují ale i politické strany, které strachu z vlků využívají. Sice nepřinášejí konkrétní návody, jak situaci řešit, přesto občany mobilizují. 

Které politické strany to jsou?

Podle toho, co můžu soudit z volebních plakátů a kampaní před volbami do Evropského parlamentu a z komunálních voleb v Sasku a Braniborsku, které proběhly před necelými dvěma týdny, je to především AfD, kterou bych označila za krajně pravicovou populistickou stranu. AfD používá stejnou rétoriku proti vlkům jako proti žadatelům o azyl. Žádají například určení maximální kvóty, což je pochopitelný požadavek, ale rétorika, kterou užívají ve veřejné debatě, je výrazně populistická a velmi podobná tomu, jak mluví o uprchlících.

Proč AfD proti vlkům mobilizuje? Jak se příčí přítomnost vlků v přírodě krajně pravicovým hodnotám? Je za tím třeba snaha rozdělit společnost?

Pokud se podíváte na volební plakáty, tak většina politických stran se vlky nějakým způsobem zabývala, považuji to za zcela legitimní téma volební kampaně. Mnoho stran se snaží přijít s nějakým řešením, ale když jsem poslouchala, jak mluví a co říkají, došla jsem k názoru, že o vlky až tolik nejde. AfD jen vlky využívá ke kritice státu obecně, jsou jen takovou záminkou. Ale zaznamenala jsem i plakát CDU, což je vládnoucí strany kancléřky Angely Merkelové, na kterém stálo: „Lidé potřebují hranice. Vlci také.“ Tohle by u konzervativní strany nebylo ještě před pár lety možné. A domnívám se, že ani dnes by to nebylo možné bez té zmínky o vlcích. Vlci slouží jako doklad selhání státu a možnost kritiky jeho aparátu a elit.

V Česku je situace asi hodně podobná jako v Německu. Sledujete i situaci v jiných zemích? Je Německo něčím zvláštní, nebo je to v celé Evropě podobné?

Závisí to asi obecně na přístupu ke krajině a na jejím využívání. Například v USA je situace jiná, protože chov dobytka tam funguje jinak a také mají odlišnou loveckou tradici. V Evropě se také situace v jednotlivých státech liší. Kritici neregulované vlčí populace tvrdí, že žádná země nemá tak přísnou ochranu jako Německo. Ve Švédsku nebo Norsku máte určen maximální povolený počet vlků, a když je tato kvóta překročena, zvířata mohou být zabita. I v některých jiných státech je jednodušší získat povolení k odstřelu problematických vlků. V Německu jsme zatím měli jen jednoho vlka, který byl zabit legálně, protože se pohyboval příliš blízko lidí. Bylo snadné ho vystopovat a zastřelit, jelikož nosil obojek s GPS. v Dolním Sasku byli dva takoví vlci, kterým byl dán GPS obojek. Teď bylo vydáno povolení na odstřel jiného problémového vlka, který hodně útočí na dobytek. Licence byla vydána v únoru, ale zatím se ho zabít nepodařilo, protože on obojek nemá a je těžké ho vystopovat. A lovcům se do toho možná až tolik nechce, protože se obávají, že kdyby se prozradila identita toho, kdo ho zabil, tak by za to mohl být některými lidmi napadán. Rozdíl je i v tom, že ve Skandinávii jsou velké neobydlené oblasti, zatímco v Německu nebo Česku je krajina velmi zalidněná, všude jsou lidská sídla a i na venkově se veškerá krajina využívá.

Jak váš výzkum přesně probíhal?

Obvykle používám kvalitativní metody, ale pracuji samozřejmě i s daty, třeba s počty vlků. Hodně dělám rozhovory jak s odborníky, od biologů po forenzní analytiky, tak s lovci, ochranáři i farmáři. Používám etnografické metody, takže se snažím být co nejvíc v terénu. Tohle jaro jsem například žila měsíc s jednou ženou, která je lovkyně a zároveň chovatelka koní. Snažila jsem se nejen natáčet rozhovory, ale i vyzkoušet si každodenní život v oblasti, kde se vyskytuje hodně vlků – co se děje během dne, jak se lidé přítomnosti vlků přizpůsobují a podobně. Strávila jsem také pár dní s ovčáky a účastnila jsem se i akcí organizovaných ochránci přírody. Snažila jsem se tak porozumět nejrůznějším úhlům pohledu.                        

Kdo přítomnost vlků v přírodě podporuje a je proti regulacím? Liší se přístup k vlkům v bývalém Východním a Západním Německem? Dostávají němečtí farmáři peníze za zabitá zvířata? Odpovědi na tyto a další otázky uslyšíte v audio podobě rozhovoru s Julií Poerting.

Julia Poerting přednášela o svém výzkumu na konferenci Emigrating Animals and Migratory Humans, kterou pořádaly Etnologický a Sociologický ústav Akademie věd České republiky.