Prolomit vlny: Je Pharrell zloděj? Hudební průmysl teď ovládnou právníci

12. březen 2015

V úterý večer našeho času padl verdikt losangeleského soudu v kauze podobnosti předloňského letního hitu Blurred Lines Robina Thickeho a skladby Got To Give It Up od Marvina Gaye ze 70. let. Porota dala za pravdu dědicům soulové legendy, kteří obvinili hitmakera Pharrella Williamse z krádeže melodie. Výsledek ostře sledovaného soudu se rozhodně netýká jen Pharrellova konta, z něhož teď poputuje 7 milionů dolarů vydělaných hitem na účty dětí Marvina Gaye. Rozhodnutí tribunálu totiž může převrátit na hlavu fungování hudebního průmyslu. V době, kdy je střední proud doslova posedlý retrem, tu totiž tiká bezpočet bomb dalších potenciálních žalob.

Krást se samozřejmě nemá, ale v hudbě je hodně těžké najít hranici mezi jednoznačným kopírováním a inspirací, citací či drobnou výpůjčkou, jež tvoří přirozenou součást vývoje uměleckých forem. Losangeleský soud srovnával notový zápis hlavní melodie, která je chráněná copyrightem, a našel jistou podobnost. Jenže v současném popu se melodie rozhodně nerovná píseň. K ní potřebujete i aranže nebo rytmus, což je samozřejmě hlavní Pharrellova doména. To všechno z Blurred Lines nakonec dělá úplně jinou píseň, než je Got To Give It Up. Soud byl ale opačného názoru.

Samozřejmě, že Blurred Lines byl dost otravný hit léta 2013, obdařený navíc sexistickým klipem. A jeho zpěvák Robin Thicke není zrovna Mirkem Dušínem současného popu. Celé věci nejspíše moc nepomohlo, když se u soudu přiznal, že byl při natáčení svého vokálu opilý a na prášcích, ani to, že se Pharrell a Thicke rozhodli místo mimosoudní domluvy protistranu na oplátku taky zažalovat. Pharrell se navíc nikdy netajil tím, že Marvin Gaye je jeho velkým vzorem, jehož rukopis se často snažil napodobovat. Výsledkem celé frašky je teď nebezpečný precedens, který prakticky vkládá budoucnost popu do rukou právníků. Ti se teď nejspíše jako supi slétnou nad tím, co ještě zbylo z hudebního průmyslu, a začnou pitvat hity jeden za druhým. Už se to vlastně děje. Anglický soulový zpěvák Sam Smith musel nedávno přiznat autorství skladby Stay With Me (ověnčené cenou Grammy) rockovému veteránovi Tomu Pettymu – příliš se totiž podobala jeho polozapomenutému hitu I Won’t Back Down.

Popové hity se skutečně podobají jeden druhému a to je nepopiratelný fakt. Na druhou stranu není úplně radno podceňovat fanoušky, kteří od písniček v rádiu vyžadují originalitu (byť třeba nepatrnou). Teď nad nimi budou bdít ještě právníci. „Když začneme potírat veškeré kopírování v popu, tak můžeme celou pop music rovnou zavřít,“ komentuje na Twitteru verdikt hudební publicista Steven Hyden a jeho kolega John Hogan situaci vtipně glosuje: „Takže po Blurred Lines dluží kapela Weezer 7,3 milionu kapele Pavement, kteří je automaticky předají The Fall.“ A Michaelangelo Matos předpovídá: „Když hudbu nedokázal zabít internet, udělají to soudy.“ Tak jen doufejme, že nemá pravdu.

03311725.jpeg

Čtěte také

autor: Karel Veselý
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.