Prolomit vlny: Liberálové už nejsou cool
Bývalý prezident Klaus se před několika dny na webových stránkách svého Institutu podělil o zážitky z červnové návštěvy Berlína. Stručně řečeno – pan profesor se rozhodně necítí jako ein Berliner. Metropole na Sprévě se mu zdá být příliš kosmopolitní, batůžkářská, kulturně postmoderní a ideově zelená. Vůbec největší mrzení měl tenista a lyžař Klaus z pohledu na sportovní výkon ženy, která se ranní berlínskou špičkou proplétala na jízdním kole s přídavným kočárkem, ve kterém převážela potomstvo. Cyklistika do města dle Klausova názoru nepatří a celkově mu to ze strany zmíněné cyklomatky přišlo jako „záměrná agresivní symbolika“. Nad liberální atmosférou Berlína zkrátka Václav Klaus varovně pozdvihuje své pověstné obočí.
Na Klausovo počínání ve veřejném prostoru je už delší dobu čím dál smutnější pohled. O porevoluční ekonomické transformaci či dělení republiky si nakonec může každý myslet svoje, Klausovi však nejde upřít pevně vyargumentovaná pozice v těchto procesech. Oproti tomu jeho mudrování o cyklistech, levicové symbolice batohů a kosmopolitní zkaženosti působí směšně, Václav Klaus se jím nicméně přihlásil do nepříliš lichotivé společnosti hlasů, které společensky liberální povahu západního světa napadají stále mohutnějším sborem. A agresivita těchto hlasů, živená aktuálními problémy Evropy a celého Západu, vystřelila v posledních několika letech až někam za obzor.
Liberální podstata demokracie má dva kořeny. Jedním je liberalismus kulturní a společenský, který garantuje svobodu vyjádření a osobní volby. V postmoderní realitě tento liberalismus nabízí svobodu remixovat si ze všech dostupných verzí světa tu, jež nám bude nejvíce vyhovovat.
Od konzervativců všech odstínů politického spektra se v posledních letech ozývá povyk, že této svobody je jaksi příliš. Z bazénkové freakshow Zdeňka Škromacha, z velbloudího hrbu, na kterém trůní motýlí princ Konvička, i z Pražského hradu slyšíme o nutnosti pokání a návratu k mytickým tradičním hodnotám, jinak nás zavalí morální bahno zevnitř a barbarské hordy zvenčí. Zástup globálních Trumpů a lokálních Klausů servíruje značně umaštěnou porci rádoby vlastenectví, bohatě kořeněnou strachem a dozdobenou jasným označením viníků současného, prý katastrofálního stavu: intelektuálové, umělci, liberálně orientovaní lidé obecně.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Druhým kořenem západní kapitalistické demokracie je liberalismus ekonomický: víra ve volnou hospodářskou soutěž, svobodu podnikání a nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Ani na této frontě to pro liberály nevypadá růžově. Státy a nadnárodní organizace považují s nekonečnou drzostí za samozřejmé určovat kuřákům, jak nakládat s jejich zdravím, podnikatelům, jak provozovat jejich byznys, a občanům, co je a není svoboda slova. Už tak tvrdě regulované ekonomiky řady evropských zemí čelí zleva požadavkům na víc regulace, víc úřadů a úředníků, a především vyšší daně.
Média oblíbená mezi velkoměstským hipsterským dorostem servírují články o tentokrát už konečném kolapsu tržního kapitalismu, které autoři obvykle sepisují na výrobcích jednoho z nejúspěšnějších koncernů planety s nakousnutým ovocem ve znaku. Zástup globálních Corbynů a lokálních Matějů Stropnických nabízí publiku provařený kus o socialismu, který se už tolikrát hrál jako tragédie, s absurdním přesvědčením, že tentokrát jim z toho vyleze veselohra. A roli záporáků v tomto kusu nemá sehrát nikdo jiný než liberálové ze střední třídy, kteří se podle názoru nové radikální levice uzavřeli ve slonovinové věži, zůstali hluší k úpění mas a dovolili, aby velkokapitalisti a příslušníci zlého jednoho procenta ukradli prostým lidem slunce.
Základní problém klasického liberalismu je jeho všední neokázalost. Národovci nabízí wagnerovsky burácivý příběh o střetu civilizací, obraně tradic a cestě za hlasem krve a předků. Nová radikální levice lákavě sampluje klasický marxismus do moderních beatů. Dokonce i vize politicky korektního, regulovaného a ideově vykastrovaného eurostátu může lidem s úřednickou duší imponovat.
Lidské svobodě však žádné z těchto vyprávění nepřisuzuje zvláštní důležitost. Liberalismus oproti tomu nabízí jen velmi málo definitivních odpovědí, kromě víry v jedinou konstantní hodnotu: svobodu jednotlivce a společnosti. Ovšem ve světě, který aktuálně prahne po jednoduchých a radikálních řešeních, jsou liberálové s jejich obtížnou nejednoznačností cool asi jako dýdžej, co začne pouštět oldies desky na dubstep party. Vypadá to, že na pomalejší bpm nikdo nemá náladu. A bass drop je zatím v nedohlednu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
