Prolomit vlny: Muži v krizi

16. květen 2013

O ženské emancipaci už se mluvilo dlouho a mnohokrát. O mužích se mluví častěji v kontextu, že už nejsou, co bývali. Glosu na toto téma připravila Adéla Paulík Lichková, moderátorka pořadu Diagnóza F. V něm se pak mužsko-ženskému tématu bude věnovat v připravovaném třídílném speciálu, který začíná na Radiu Wave už příští týden.

Muži už nejsou, co bývali. Najít opravdového chlapa je jako hledat jehlu v kupce sena. Chlapi jsou zženštilí, neschopní ujmout se mužské role a vůbec pořádní chlapi už vymřeli. To jsou jen některé stesky, které slýchám od kamarádek. A neřekla bych, že by to bylo jen o tom, že vybíraly, až přebraly. Mužská role se nachází v nějakém mezidobí, kdy její stará podoba už neplatí a nová ještě nebyla popsána. A tak se muži hledají. A nemají to lehké.

Chvíli jsem si myslela, že krize mužské role je otázkou posledních let, ale odborná literatura mě vyvedla z omylu. Její kořeny sahají v Evropě už někam k průmyslové revoluci. Původní široké rodiny se začaly rozpadat a jejich části se stěhovaly za prací do měst. Muži trávili svůj čas v továrnách a chlapci, vychovávaní spíše matkami, postrádali otcovské vzory. K tomu přičtěme vliv světových válek, během kterých muži opět opouštěli rodiny, řada z nich se vůbec nevrátila. Ženy tak byly nuceny chybějící muže nahradit nejen na pracovištích, ale i v rodinách. Vliv zdravého otcovského vzoru dál slábnul. A konečně aktuální trend, kdy současní muži tráví dlouhé hodiny v zaměstnání, aby svým rodinám zajistili adekvátní životní úroveň. Bohužel na úkor toho, že s dětmi jsou opět mnohem častěji jejich matky. A ty, ač se mohou snažit sebevíc, jim otcovskou postavu prostě nenahradí, i kdyby stokrát chtěly.

Zatímco žena se učí být ženou od matky a dalších žen, kterých potkává v průběhu dospívání, zejména pak ve školství, skutečně dostatek, muži se kolikrát nemají od koho učit. Zatímco žena se ženou stává mimo jiné prostřednictvím biologických cyklů menstruace a následného mateřství, muž se mužem jen tak stát nemůže. Mužství je totiž něco, co se uděluje. A udělit ho může zase jen jiný muž. Je logické, že pokud takový muž není k dispozici, podoba mužství se mění a podléhá všelijakým karikaturám, mýtům a stereotypům.

02080145.jpeg

Stát se mužem prostě není žádná legrace. Zatímco evropské ženy se emancipují už pěkných pár desítek let, muži jakoby nestihli reagovat. A tak se teď vznášejí v jakémsi vzduchoprázdnu, ve kterém se nemohou spolehnout na přežité představy o mužích v dimenzi patriarchálního modelu společnosti, ani na nové modely, protože ty ještě nebyly definovány.

Muži hledají svůj životní prostor. Nemají to ale snadné, zejména když spoustu tohoto prostoru zabírají ženy. Ženy, vychovávané častěji samotnou matkou, jež funguje v režimu mámo-táty a která tuto trochu nešťastnou roli předává i své dceři. Ženy, které pracují, jsou soběstačné a natolik samostatné, že zvládnou řadu věcí, které dříve dělali právě muži. A ačkoliv se nechávají slyšet, že vlastně muže často ani nepotřebují, osobně jim to moc nevěřím.

Jak z toho ven? Pro začátek bychom mohly my ženy udělat krok zpátky a nezabírat tolik prostoru. Pro muže pak bude možná snazší se chopit uvolněného místa a stát se opravdovými muži. V každém případě si potkávání mužsko-ženských světů zaslouží naši pozornost. A tak se mu chystá věnovat ve třídílném speciálu o mužích a ženách i Diagnóza F na Radiu Wave. Snad vám nabídne další úhly pohledu na orientaci v mužsko-ženském labyrintu.

autor: Adéla Paulík Lichková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.