Na ryby, nebo na rave? Monika Búřilová, Jolana Humpálová a Prokop Pithart v Podhoubí live

14. květen 2024

Chceme jít na party, ale ledovce tají. Chceme něco dokázat, ale nikdy si nevyděláme na vlastní byt. Chceme být Evropa, ale Evropu obchází strašidlo krajní pravice. Chceme chránit přírodu, ale invazní druhy jsou tu doma. Jak se mladí lidé vyrovnávají s prožitky spojenými se sérií krizí včetně klimatické, bytové nebo krize biodiverzity? Proč je potřeba zapojit radikální imaginaci a tvořit komunity?

Pozvání na živé natáčení podcastu Podhoubí v prostoru Europa Experience na Národní třídě v produkci festivalu United Islands of Prague, Díky, že můžem a Radia Wave přijala básnířka a aktivistka Monika Búřilová, novinářka z Voxpotu Jolana Humpálová a filmař a environmentální influencer Prokop Pithart.

Z debaty Podhoubí na United Islands 2024

„Když jsem se v patnácti přidala k Fridays for Future, začala jsem vnímat hodně hlubokých nuancí spojených s klimatickou změnou. Jsem z Brna, z části, kde je velká koniklecová louka. Když jsem byla letos začátkem března s mamkou na procházce, ty koniklece už kvetly. Dřív ale vždycky kvetly kolem mých narozenin později v dubnu. Když si tohle uvědomím, cítím se až tělesně nepříjemně. Zaujalo mě ale, že někteří lidé to berou jakože ‚jé, dneska je fakt pěkně, kvetou koniklece‘,“ líčí svoje znepokojení ze změn v přírodě Búřilová.

Z debaty Podhoubí na United Islands 2024

Časnější květ konikleců možná otřásá našimi jistotami, v oblastech globálního Jihu ale na zvyšující se teploty klimatická úzkost nestačí – lidé jsou často nuceni z neobyvatelné krajiny odejít. To se v našich zeměpisných šířkách projevuje jako migrace, před kterou politika Evropské unie podle Jolany Humpálové přivírá oči a odhání problém od svých hranic, namísto řešení příčin. „Neodradíme lidi od toho, aby sem přicházeli. Oni budou jen po cestě častěji umírat. Za rok 2023 zemřelo ve Středozemním moři nejméně 3129 lidí. Další tisíce zemřeli na ostatních trasách do Evropy,“ říká Humpálová. Spolu se zvyšujícím se migračním tlakem (a ne jen s ním) sílí konzervativní, identitární, krajně pravicové proudy evropské politiky. Na okraji krajní pravice jsou pak ultranacionalistické skupiny, podobně jako ve Švédsku, odkud přivezla Jolana Humpálová reportáž.

Z debaty Podhoubí na United Islands 2024

„Ve Švédsku jsem se setkala s ultranacionalisty z Alternativ för Sverige. Byla jsem zavřená ve sklepení s asi čtyřiceti postaršími muži, kteří v sobě měli pár piv, a tak jsem byla nucena říct, že taky velebím Hitlera,“ vzpomíná na tísnivou situaci novinářka.

Jak se promítá klimatická změna do ochrany přírody? „Připadá mi, že globální změna je platba za pohodlí a krátkozrakost, které jsme přivykli. Třeba průmyslové zemědělství zjednodušuje produkci, které máme nadbytek. Do nákladů na levné jídlo ale vůbec nezahrnujeme změnu klimatu, úbytek biodiverzity, vliv chemikálií na zdraví organismů a další faktory,“ upozorňuje na krátkozraké zkratky průmyslového zemědělství Prokop Pithart. Přitom zemědělská produkce vždycky využívá přírodní systémy.

Z debaty Podhoubí na United Islands 2024

„V lese roste přírodní strom. V uměle vykopaném rybníce je přírodní voda. A půda, to je vesmír pod nohama, jak říká Laco Miko. My ale nevíme, jak spolu ty procesy souvisí. Jak souvisí kytka s houbou nebo s bakteriemi. Pokud zemědělec necítí lásku k půdě, která je živá a plná životadárných interakcí, tak je to smutné,“ říká Pithart.

Kromě budování hlubších vztahů s přírodními druhy a biosférou je logické se v prostředí mnoha krizí obrátit k tvorbě komunit. „Sílu k větším systémovým změnám lze hledat v komunitách. Neoliberalismus podněcuje izolovanost, individualitu, osobní profit a soutěž. Nejdůležitější v takových podmínkách je sejít se a být spolu,“ uzavírá mladá básnířka.

Chodí Monika Búřilová na ryby, nebo tančit do klubu? Jaký podcast má nejradši Prokop Pithart? A kde v tom všem hledat radost? Poslechněte si celý záznam živého natáčení Podhoubí.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.