Prolomit vlny: Obchod se strachem na divokém východě

Z filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera
Z filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera

Bylo to divoké a kruté osidlování Severní Ameriky, které dalo vzniknout slavnému americkému ústavnímu právu na vlastnictví zbraně. S novým rokem se zdá, že se i u nás chystá přechod k vymáhání práva vlastní rukou. Alespoň podle návrhu na změnu ústavy, kterou by rád úřad ministra Milana Chovance.

Co na tom, že kdokoliv, kdo splní zákonné požadavky, má právo pořídit si zbraň již dnes. A co na tom, že se s ní může postavit i na ochranu veřejného bezpečí v případě teroristického útoku. Povýšením této normy na ústavní dochází k potvrzení toho, že na násilí nemá stát monopol, jako je tomu v evropských demokraciích. Co více: v ústavě má podle návrhu být, že každý ozbrojený občan se podílí na obraně státní svrchovanosti, národního bezpečí, veřejného pořádku. Mnozí politici touží vybudovat národní pevnost. Ale když se rozdávají zbraně, už to není pevnost, ale spíše saloon. A v nálevně se domorodci spíše porvou o pokladnu nebo zpěvačku na pódiu. Do takového městečka asi sotva zavítá osvícený učitel nebo inženýr. Pistolnická morálka promění i to nejrozvinutější město na ospalou díru, kde si lidé raději dávají pozor před druhými. Namísto svobody Chovanec navrhuje podpořit buranské šermování revolvery. Ti, kteří místo zbraní raději argumenty, budou preventivně mlčet.

Jistě, ministerstvo nenavrhuje všeobecné ozbrojování občanů. Ale otevírá k němu cestu. Tím jde přímo proti současné tendenci v evropské zbrojní politice. Přesvědčení, že je třeba spíše kontrolu zbraní zpřísnit, omezit jejich volný pohyb a zamezit teroristům, aby k nim měli přístup. A nakonec, to byl právě Chovanec, kdo po útoku osamělého střelce v Uherském Brodě volal, že si hodlá na držitele zbraní posvítit. Za nějaký čas ale otočil a dnes se staví na zadní proti úsilí evropských úřadů zdivočelou Evropu trochu zkrotit.

Jak skutečně bojuje Chovanec s terorismem? Zpackané vedení operace v Uherském Brodě, podivná reforma policie, halasné národovecké žvanění v televizních diskuzích nebo hasičské stříkačky a policisté se samopaly v adventních ulicích jsou důkazem, že spíše než na činy dbá na to, abychom měli neustále strach. Je to populismus ve své ryzí formě: nesnaží se jednat se zahraničními kolegy, pátrat po příčinách, uklidňovat vášně a podporovat solidaritu a soudržnost ve společnosti. Nesnaží se předcházet násilí. Spíše neustále upozorňuje na jeho přítomnost a rozšiřuje ve společnosti obavy. Nejde o nic jiného než o permanentní předvolební kampaň politika, který se ještě po minulých parlamentních volbách zdál být na pokraji kariéry.

03583718.jpeg

Ale ani Chovanec není kůlem v plotě. V české levici se tradičně kupčí se strachem. Navzdory tomu, že se určitá část především mladých intelektuálů a aktivistů snaží tento zvyk zvrátit. Velká část komunistické strany a silná a voliči podporovaná větev ČSSD vyznávají kmenové smýšlení. Šíří fóbie: bojte se chudoby, bojte se cizího kapitálu, který nám krade naše mytické průmyslové zlato, bojte se o práci, bojte se o zdraví, bojte se všeho. Česká levice i v minulosti v kampaních především hrozila a strašila, v tom si nezadá s alarmistickou ODS.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Je to právě tato atmosféra strachu, která rozrušuje hranici mezi skutečností a hrou tak, že nám do naší dospělé reality pronikají pervertované klukovské sny o braní zákona do vlastních rukou. Jestliže potřebujeme v naší zdivočelé zemi nějaké emoce, pak soucit, solidaritu a porozumění. Ty povedou k tomu, že nikdo nebude mít potřebu sahat po zbraních a terorizovat svoje okolí. To je ale úkol i pro nás, městské liberály. Pořád jen strašíme fašisty, xenofoby a totalitou. Ale co nabízíme? Co můžeme nabídnout? Pokud ne víc než hrůzu, jsme na jedné lodi s Chovancem.