Prolomit vlny Petry Hůlové: V kurzu je mužská vina

Tématem všech těchto pozoruhodných filmů je – ať tak, či onak – podoba mužské nedostatečnosti. Jednou v podobě nevěrného muže, který dlouhodobý vztah nezvládá bez sexuálních dobrodružství jinde, podruhé muže, jenž si nevěrou potřebuje kořenit i vztah, který sotva začal, potřetí má selhání podobu zhroucení tradiční role muže ochránce. Na pranýři je zde muž-fiasko. Jakkoli všechny tři zmiňované filmy stojí za vidění, vtírá se neodbytná otázka: proč se motiv něčeho, co bychom mohli nazvat „ženskou vinou“, na rozdíl od té mužské v takové míře v kinematografii ani jinde netematizuje? Jsou snad muži na rozdíl od žen nositeli nějaké skupinové zátěže? Jsou snad z podstaty svého genderu vinnější?

Čtěte také

Pokud hned zkraje vyloučíme možnost, že muži jsou v průměru horší než ženy, převáží pocit dvojího metru, pozitivní diskriminace těch „slabších“ – za to, že ve společnosti nemají reálnou politickou či ekonomickou moc (mezi nejbohatšími lidmi jsou ženy zastoupeny ještě méně než v politice). Proč jinak, pokud se budeme držet filmů, by v nich muži byli zas a znova tepáni jako nevěrníci či jinak principiálně selhávající, zatímco ženské používání sexuality jako prostředku manipulace (jinou moc ženy často nemají), intenzita milostného vzplanutí přímo úměrná společenskému postavení a finančním zdrojům muže či jiné „poklesky“ žen jako by zdaleka takové morální rozhořčení nevyvolávaly, nestály za soustředěnou pozornost? Nehledě na to, že i nevěry se muž většinou dopouští s nějakou ženou.

Záhadný muž (ilustrační fotka)|foto: zdroj: Flickr.com

Tepat ženy nicméně na rozdíl od spílání mužům nemáme ve zvyku. Kolektivní předsudky, to ano, ty známe. Že ženám nejde matematika a nehodí se do řídicích funkcí, nicméně zatímco výraz „oslava ženy“ je familiárně známý, „oslava muže“ zní jako nonsens a pocit, že se vám z mužů tak celkově zvedá kufr, získáte z jejich mediálního obrazu rozhodně snáze než v případě žen. Na kolik propracovaných bezcharakterních ženských filmových či literárních postav si vzpomenete? V běžném životě je jich víc, nezdá se vám? Chtěla jsem jen říci, že to není fér. Že muži nejsou vinnější. Že by jim zlo nemělo být podsouváno v takové míře na úkor nás žen, že tento monopol je neúnosný.

Čtěte také

A že pokud je to celé důsledkem mocenské nerovnosti mezi ženou a mužem v běžném životě, která se v symbolické rovině takto kompenzuje, je kolektivní vinou žen minimálně zčásti to, že onu nerovnost reprodukují z generace na generaci, dětmi, na jejichž výchovu mají rozhodující vliv jejich matky. Protože otcové se na ní nepodílí rovným dílem, mohl by někdo namítnout. Je to had zakousnutý do vlastního ocasu. Pojďme ho rozseknout tím, že nás fenomén viny u žen začne konečně zajímat se stejnou náruživostí, jako nás vlastně odjakživa zajímal u mužů.