Prolomit vlny: Pod sukní „mužské krize“

Tisícihlavými davy ženských odkývaný význam by mohl znít třeba tak, že muži 21. století jako by se vyvázali ze zažitých partnerských schémat, věděli spíše, co nechtějí, než naopak a hýčkali si požitkářské kratochvíle s minimem odpovědnosti. Leckterá sufražetka by mě za takovou formulaci rázně poplácala po rameni. Můžete – a měli byste – nicméně obratem namítnout, že vyvázány jsou přece i ženy, jakkoli je s přibývajícím věkem škrtí šňůra od biologických pendlovek a i ony si mohou do aleluja užívat.

Výchozí situace je prostá, hledání protějšku z té nejpřirozenější podstaty lidské existence. Jenže když přijde na formulaci vlastností, kritérií, předpokladů, rozměrů, ať už to, dámy, berete odkudkoli – ruku na srdce – nemícháme náhodou koktejl plný neslučitelných laskomin, který pak nejodporněji chutná především nám? Zodpovědný, inteligentní, věrný, charismatický – nejlépe s francouzským espritem a vlající kašmírovou šálou barevně ladící k precizně střiženému saku. To už jsme u péče o sebe, o smyslu pro humor a dobrém vzhledu nemusí být ani řeč. Že pokroucené a kruté zrcadlo? Kdepak, jen dotaz do pranice, jestli náhodou i Alain Delon manželce nezahýbal a nevyměňoval si ponožky dvakrát do týdne. Tenhle – možná si říkáte – banální sled dojmů směřuje k jedinému, není tzv. krize mužství tak trochu odrazem krize ženství? Bez ohledu na to, které pohlaví upadlo do marasmu dřív.

Příčina určuje následek a civilizační vymoženost jménem rozvod poznamenala zásadně už generaci našich rodičů. Ženy plnily role matek i otců, hospodyní i opravářek, vzory i rodinné modely se proměnily. A my jsme otiskem svých stvořitelů. Doba je hektická, netrpělivá, hodnotově rozředěná. Intenzivní, extatické a stále nové podněty lačně lapeme a to ostatní házíme do šuplíku v lepším případě všednosti, většinou stereotypu. Na poli ženství bylo rovnosti práv docíleno, jsme samostatné, výdělečné, zabavíme se. Ale víme, kdo jsme a co skutečně chceme? A je chtěná naše živená a mnohdy okatá ženská suverenita i našimi potenciálními protějšky? Co se zastavit, sebrat odvahu a postavit se tomu, co nás samotné ve skutečnosti pálí? Sentiment stranou, často to totiž odhalíme právě jen díky těm mužským nevděčníkům. Jsme si navzájem odrazem, krize proti krizi. Takže zabte bílého koně, odložte masku a hlavně mějte se sebou i druhými trpělivost. Trpělivost prodírat se vrstvami pozlátka, obranných štítů a svlékat z druhého víc než jen šaty.