Prolomit vlny: Proti hyenismu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02392183.jpeg
0:00
/
0:00

Postel, na které zemřel Michael Jackson. Hrobka rokenrolového krále Elvise Presleyho nebo třeba oblečení a předměty Davida Bowieho, Johna Lennona či Amy Winehouse.

Tak to je jen zlomek věcí, které je dnes možné vydražit. Lidé z celého světa jsou ochotni zaplatit statisíce třeba za to, že získají ampulku s krví bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana.

O čem tento jev vypovídá? Sám jsem pracoval skoro rok v nejbulvárnějším českém tištěném médiu, které se neustále honilo, honí a bude honit za senzacemi. Neustále jsem byl nucen tyto dražby a podobné nesmysly reflektovat a psát o nich. Když si člověk přečte čísla prodaného nákladu tisku na české Unii vydavatelů, zjistí, že senzace a známé osobnosti prostě táhnou. Člověk ještě pochopí, když si lidé o žijících či nežijících celebritách čtou na internetu, v novinách nebo sledují události kolem nich v televizi. Rozum však zůstává stát ve chvíli, kdy se člověk dozví, že někdo po smrti Elizabeth Taylorové vydražil její šperky za více než 2 miliardy korun.

Existuje dnes ještě hranice nebo míra, za kterou lidé nevkročí? Řekli bychom si, že horší už to být nemůže. Lidský hyenismus překročil všechny meze. Mediální a sociální odborníci tvrdí, že lidé mají tendenci ztotožňovat se se známými osobnostmi a takzvaně žít jejich příběhy. Možná je to dáno tím, že životy tzv. „obyčejných“ lidí jsou natolik nudné a rutinní, že je pro ně sledování životů celebrit útěkem před vlastní každodenní realitou a problémy.

Je tedy mnoho lidí, kteří se přiživují na životech a následně na smrti známých osob. Ať už se jedná o dražitele, nebo v případě bulvárních médií o velké vydavatelské koncerny, které mají z prodeje svých výrobků obrovské zisky. Jsou to svým způsobem skvělí psychologové, kteří umějí pracovat s lidskou blbostí a podbízet se jí.

Američtí psychologové tvrdí, že minimálně jedna třetina obyvatel trpí syndromem uctívání celebrit. Většina z nich to pojímá jako společensko-zábavní záležitost. Může to však přerůst až v určitý typ závislosti, která vede k patologickému chování. Co jsou vlastně zač lidé, kteří touží mít doma postel, na které zemřel slavný zpěvák, nebo šaty, které nosila již zemřelá zpěvačka? Nejedná se v tomto a jiných případech o jistý druh deviace? Možná by celebrity, které jsou na velkou pozornost zvyklé, tento zájem těšil, ale spíše se musejí obracet v hrobě.