Prolomit vlny: Růžová panenka pro holku, modré auto pro kluka. Přirozené, ne?
Vyrazila jsem ulovit dárky pro malé děti svých přátel. Po prohlídce několika obchodů s hračkami začala rezonovat moje citlivost na genderovou vyváženost. Ano, najdete i neutrální sekce s kostkami a zvířátky. Ale některé regály již od prvního momentu hlásí, pro které pohlaví se hodí. Pro kluky převažuje modrá a černá, figurky superhrdinů, dopravní prostředky, stavebnice, věda a předměty spojené s akcí a pohybem. V dívčích sekcích převažuje růžová a bílá, panenky a princezny, kočárky, kuchyňky, předměty spojené s péčí o sebe nebo o jiné a výroba z gumiček nebo korálků.
Že jsou genderové stereotypy vnášeny do vnímání lidí od nejútlejšího věku, se řeší již desítky let. Nejnověji se poměrně ostrá debata otevřela v Austrálii. Tam vznikla před Vánocemi kampaň Prosinec bez genderu. Cílem kampaně je tlačit na hračkářské společnosti, aby byly inkluzivnější v marketingu svých produktů a neprezentovaly hračky jako určené výhradně pro jedno pohlaví.
Kampaň podpořili senátoři tamních Zelených. Jejich mluvčí pro ženské záležitosti komentovala genderově vyhraněný marketing některých hračkářských společností s tím, že přenášení takových stereotypů na nejmenší děti může mít dlouhodobé dopady na nerovnosti mezi muži a ženami, na jejich kariérní aspirace a sebevnímání, jež potom mohou vést k nerovnosti v příjmech nebo k domácímu násilí, tedy zásadním genderovým problémům současnosti.
Australská kampaň nenutí rodiče kupovat jen některé hračky, nezakazuje dětem hrát si, s čím chtějí, nezakazuje výrobu panenek a autíček, ale brání se vnucování stereotypů a tím chce právě naopak pole voleb a možností rozšiřovat. Když si kluk bude chtít navlékat korálky a holka bojovat s postavičkami superhrdinů, neměli by se za to stydět a my bychom jim v takových volbách neměli bránit.
Do australské debaty vstoupil také premiér, konzervativec Tony Abbott. Řekl, že společnost by měla nechat chlapce být chlapci a dívky dívkami. Co to ale znamená? Jsou snad obě pohlaví geneticky naprogramovaná k tomu, aby měla ráda jen určité barvy, určité činnosti a aktivity? Sahají děti jen po určitých hračkách přirozeně, bez jakéhokoli vnějšího zásahu? Nebo na ně okolí od malička přenáší naučené stereotypy a opakuje, co je pro ně vhodné a co by naopak bylo divné? Když dětem předem nastavíme, s čím si mohou hrát, neomezujeme zbytečně jejich představivost a nevytváříme tak bloky a limity, které si ponesou do dospělého života?
„Chci, aby moje dcera byla, čímkoli si bude přát, inženýrka nebo máma v domácnosti. Stejně tak chci, aby můj syn mohl být, čímkoli si bude přát, inženýr nebo táta v domácnosti.“ Alba Alonso, Španělsko, podpořila kampaň Prosinec bez genderu
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
