Prolomit vlny: Veřejnost si nic nemyslí, veřejnost totiž neexistuje
Dnešní generaci mileniálů nespojuje názor ani hudba. Ocitáme se v roztříštěné době, kdy je stále složitější mluvit o společenské náladě, kterou vytváří veřejnost, protože se koherentní veřejnost rozpouští v digitálním šumu.
Tradičním médiím loni uštědřil brutální nakládačku brexit a poté vítězné tažení Donalda Trumpa do Oválné pracovny, kde si Pán příčesků nechal vyvěsit apartní zlaté záclony. Proto teď mediální mainstream globálního Západu nabral nový kurz. Žijeme prý v éře rozdělené společnosti, střetu měst a venkova, elit s plebejci i celých generací. Trump se v tomto světle stal symbolem antiliberální, národovecké kontrarevoluce, vzpoury proti politické korektnosti, která se rozhořela napříč celým západním světem, do něhož se již čtvrt století ráda nechává počítat i Česká republika. Jenže podrobnější pohled ukazuje, že média hlavního proudu nevidí pro stromy les. Ve snaze dát nové politické atmosféře na obou březích Atlantiku jednotící nálepku stále opakují chyby z roku 2016.
K cyklickým změnám ve společenském klimatu je totiž zapotřebí dostatečně velký počet lidí vytvářejících mytickou „náladu ve společnosti“, o níž tak rády bájí mluvící hlavy v televizi. Ke společenské náladě je nutná veřejnost. A ta rychle přestává existovat.
Generace, která přestala existovat
Západní sociologové dali žurnalistům, umělcům a vůbec každému, kdo se rád vrtá ve věcech veřejných, hračku v podobě pojmenování jednotlivých generací a skrze ně i definici celých dekád. Známe tak příběh o generaci, která vyhrála druhou světovou válku, známe jejich nezdárné potomky, generaci šedesátých let, a známe nakonec i vyprávění o generaci X, která vyměnila poněkud zasmrádlé hippie ideály rodičů za MTV a mrkváče. Tyto příběhy se dobře poslouchají a nejen novinářům slouží jako užitečný nástroj při vytváření úhledně zarovnané kolektivní minulosti Západu. Jenže toto vyprávění se začíná zadrhávat s tím, jak se blížíme k současnosti. Příběh založený na výkladu společnosti generačním étosem se nám rozpadá před očima.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Generace mileniálů už prakticky postrádá jakékoliv jednotící znaky. V bibli kyberpunku, románu Neuromancer, se píše o „mládí města, uvadajícího rychlostí světla“ a „subkulturách, které povstaly přes noc, vydržely pár týdnů a zmizely“. K této realitě se blížíme mílovými kroky. Dnešní mileniálové, budoucí většina ekonomicky aktivní světové populace, tvoří názorově jednolitou skupinu znatelně méně než jakákoliv generace před nimi. Je nesmysl hovořit o „rozdělené společnosti“, o střetu starých a mladých, měst a venkova, když uvnitř i napříč jednotlivými generacemi existují ne dva, ale desítky názorových proudů, mnohdy naprosto protikladných. Pětadvacetiletý posluchač skupiny Ortel nemá jediný styčný bod se stejně starým pražským trendsetterem. Otcovská generace padesátníků má pro uječený youtuberský dorost podstatně větší pochopení než internetově gramotní třicátníci. Sedmnáctiletý alt-right troll, který na 4chanu tráví desítky hodin týdně vymyšlením memů křížících původně nevinnou postavičku žabáka Pepeho s nacistickou symbolikou, se od staré gardy vesnických nácků v bomberech a těžkých botách dočká spíš facky než pochvalného poplácání po rameni.
Remixování skutečnosti
Krajina veřejného života od Ostravy po Portland nepřipomíná území rozdělené zákopy na dva nesmiřitelné tábory, jak ji líčí většinový mediální provoz. Příkladem budiž časté a absurdně zjednodušené dělení domácího veřejného prostoru na neexistující „pražskou kavárnu“ a nejasně definovanou masu „obyčejných lidí“. Mnohem spíš můžeme zahlédnout cosi na způsob zrnící obrazovky televize. Obrys společnosti jako celku, který lze jednoduše definovat, v tomto zrnění postupně zaniká. Možnost libovolného remixování skutečnosti masivně urychlil průnik digitální a fyzické skutečnosti, k tomu všemu přirozená atomizace společnosti – je obtížné odhadnout, do jakých vod tyto jevy zavedou veřejný prostor západního světa. Ale lze téměř s určitostí říct, že tradiční média vykládají současný trend, jehož prorokem se stal Donald Trump, špatně. Nejsme svědky jednoznačného obratu globálního Západu směrem k nacionalismu a konzervativnímu pohledu na svět. Vidíme poslední pokus o obranu přehledné analogové reality předtím, než se definitivně rozplyne v mnohoznačném digitálním šumu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
