Proměny k nepoznání. Jaké cesty vedou z kytarového extrému k synthpopu?

Ulver jsou totiž vyhlášení estéti, kteří zvládají i tyhle vlivy překlápět ve vrstevnaté a hlavně opojné nahrávky. A je to právě jejich příběh, který inspiroval Modeláře v hledání dalších kapel, které začaly u nekompromisního metalu či hardcoru a skončily v docela jiných vodách, anebo přinejmenším u překvapivě vstřícné a příjemné hudby.

Podobně radikální přerod, který zároveň neznamenal změnu jména kapely, ale najdeme jen stěží. A pokud se to podaří, zůstaneme v Norsku – tamní ikony avantgardního metalu Manes navíc předvedly podobný veletoč v rozpětí jediného alba. Zatímco v roce 1999 na desce Under ein blodraud maane ještě holdovali podobně jako Ulver nekompromisnímu black metalu, o čtyři roky později už na Vilosophe pokoušeli mantinely trip hopu.

V Norsku působili i Dødheimsgard, jejich vokalista Mat McNerney se z osidel black metalu dostal až do o poznání něžnějších spárů folku, jichž si užívá ve své současné kapele Hexvessel. A zřejmě to není náhoda, že kořeny většiny kapel s podobně radikálním vývojem vedou do minulých dekád, kdy byly hranice žánrů mnohem méně prostupné než dnes.

Playlist:

Ceremony – Intro
Ceremony – Sick
Ceremony – M.D.F.C.
Ulver – Hymne III
Ulver – Nostalgia
Austrasian Goat – Ban the Hours
Earth – Miami Morning Coming Down
Earth – Part 2