Psát příběhy zkusilo sedmdesát procent lidí. Liberatura zkoumá tvůrčí psaní
„Sedmdesát procent dospělé populace v evropsko-americkém kontextu se alespoň jednou v životě pokusí napsat umělecký text, příběh. Téměř tři čtvrtiny lidí, které denně potkáváme na ulici nebo v práci, v dopravním prostředku. To zase nahrává tomu, že vyprávět příběh je jedna z nejpřirozenějších lidských vlastností. Já si myslím, že jako lidi neumíme myslet bez příběhů. Proto si pro sebe pořád obhajuju svou práci,“ říká s úsměvem náš host, učitel tvůrčího psaní René Nekuda.
Na jeho kurzy chodí vysokoškoláci i důchodci, zdravotní sestřičky, ajťáci i herci, lidé z televize nebo novináři. U některých návštěvníků kurzů psaní je motivací profesní zájem, někdo se potřebuje vypsat z toho, co denně zažívá. Jak to vypadá, když k Nekudovi přijde člověk s literární ambicí poprvé? „Tak hlavně ho musím poznat, takže první půlhodinu se bavíme o takových věcech, jako jaká je role literatury u nich a v jejich okolí, jestli si myslí, že se psaní dá naučit,“ vysvětluje René Nekuda. „Mým úkolem je nazřít toho člověka, vědět, co a komu chce předat, a pomoct mu v tom. Když chce někdo napsat povídku à la červená knihovna, tak to musím udělat.“ Nekuda zároveň zdůrazňuje práci v kolektivu, kde je výhoda zpětné vazby.
Myslí si ale Nekuda, že se psaní dá naučit? „Nedá se to naučit. Ne v tom smyslu, že bychom tvrdili, že z lidí uděláme spisovatele. Tvrdit to znamená, že existuje nějaká pomyslná červená čára, kterou když někdo překročí, tak o sobě může tvrdit, že je spisovatel. Smyslem tvůrčího psaní je nějaký rozvoj, čili dá se ta schopnost rozvíjet, je vyvinutá didaktika a metodika, tohle je ten hlavní princip fungování. Jestli někdo tvrdí, že z vás udělá spisovatele za víkend nebo s přečtením nějaké knihy, byl bych k tomu skeptický.“
Co všechno tedy jde naučit? A jaké tipy má René Nekuda pro posluchače s literární ambicí? Poslechněte si poslední Liberaturu a dozvíte se to!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
