Psychedelic Pill: Neil Young na práškách

29. říjen 2012
02186208.jpeg

Šestašedesátiletý Neil Young je kanadsko-americkou kulturní institucí, možná dokonce památkově chráněnou. Přestože zdaleka ne všechny jeho desky snesou nejpřísnější metr, mezi desítkami alb se pravidelně objevují kousky mimořádné kvality.

Víceméně stejně pravidelně se Young navrací ke svým četným hudebním spolupracovníkům z minulosti. Letos po devíti letech oživil svůj doprovodný band Crazy Horse, napřed pro rozporně přijaté „roots“ album Americana a teď pro opět autorskou sbírku Psychedelic Pill.

V jistém smyslu je Psychedelic Pill výstižným hudebním doprovodem k Youngově čerstvé knižní autobiografii Waging Heavy Peace. Album je totiž stejně namířené do minulosti, a to nejen vzhledem k hudebnímu obsazení. Young na něm nejvíc ze všeho vzpomíná a rekapituluje – se zasněnou nostalgií (to když se ohlíží třeba za svými prvními setkáními s hudbou Boba Dylana), ale i s nemalou dávkou frustrace a naštvání (to když si po tolikáté připomíná, jak to dopadlo s idealistickou generací 60. let).

Devadesátiminutové album, dostupné na dvou CD, třech vinylech nebo jednom Blue-ray disku, je co do stopáže Youngovým dosud nejdelším počinem. Diskutabilní zásluhu na tom má hlavně téměř půlhodinový úvodní track Driftin' Back. Je to evidentně syrový záznam jedné nekonečné jam session, která s typickou crazyhorseovskou rozhrkaností rozvíjí příslovečně tříakordový motiv. Tahle skladba bude rozdělovat posluchače i recenzenty. Pro někoho nespoutaný výtrysk kreativního génia, pro jiné těžko vydýchatelná onanie, do níž Young zjevně spatra notuje blábolivé věty jako „nechci empétrojky“, „sním o tom, jak věci zněly dřív, píšu o tom ve své knize“ nebo „nechám si udělat hiphopový sestřih“.

02753471.jpeg

Zbytek desky je hudebně i textově o poznání koncentrovanější. Najdeme tu písně, které patří k Youngovým lepším – strhující čtvrthodinové skladby Ramada Inn nebo Walk Like a Giant, které v dobrém upomínají na jeho syrové devadesátkové kolekce Sleeps With Angels a Broken Arrow, kde zazářil právě v doprovodu Crazy Horse. Na druhé straně je tu i pár unavených, nasládle countryrockových kousků jako autobiografické Born in Ontario a Twisted Road, které prostě nemají čím valně zaujmout, nebo v jakémsi chorusovém efektu nesmyslně utopená titulní skladba.

Jako celek je Psychedelic Pill přes pár silných momentů přece jen značně rozkolísané album, které si mezi Youngovými klasikami budeme pamatovat právě jen asi jako to nejdelší.

Neil Young & Crazy Horse – Psychedelic Pill (Reprise, 2012)