Půjde Transgas definitivně k zemi? Praha nemá na odkup dost peněz, asi dvě stě lidí protestovalo

„Brutalismus je v těch přírodních materiálech a styl high-tech je v obnažené konstrukci jako ve výrazovém prostředku. A to je včetně použití konstrukce ze samorezivějící oceli opravdu unikát, který u nás v republice nikde obdobu nemá,“ říká architekt Václav Aulický, jeden ze čtyř spoluautorů komplexu původně sloužícího jako Plynárenské řídicí centrum. Developerská firma HB Reavis slovenského miliardáře Ivana Chrenka získala Transgas od polostátní firmy ČEZ v roce 2014. Klub Za starou Prahu inicioval přezkum rozhodnutí Ministerstva kultury o neprohlášení Transgasu za kulturní památku v roce 2017. Tehdejší ministr Daniel Herman (KDU-ČSL) ale těsně před koncem volebního období přezkum zrušil a vyjmul Transgas z dočasné ochrany. Společnost HB Reavis získala povolení bourat od stavebního úřadu Prahy 2 letos v lednu. Bagr se poprvé do budovy zakousl v pátek 15. února večer.

U budov Transgasu se ve středu večer demonstrovalo za jeho zachování. |foto: Jaroslav Hroch,Český rozhlas

„Bylo to úžasný, my jsme čekali, že přijde tak padesát šedesát lidí, ale nakonec nás bylo tak sto padesát, dvě stě. Bylo krásný, jak panu architektu Aulickému a Fišerovi všichni fakt upřímně zatleskali, a bylo z toho cítit, že je těm lidem líto, že tady ta budova nebude,“ hodnotí protestní setkání za organizátory z SOS Transgas Lukáš Veverka. Mezi řečníky byli například Pavel Karous z projektu Vetřelci a volavky, Anna Vinklárková z Klubu Za starou Prahu, z Brna přijel burcovat první místopředseda hnutí Žít Brno Matěj Hollan a o neúspěšném pokusu odkoupit komplex informoval zastupitel hlavního města Petr Zeman.

„Transgas nedostal šanci. Nová budova by měla vzejít z architektonické soutěže,“ říkají architekti

• Upravit
• Smazat

Soubor budov na pražské Vinohradské ulici zvaný Transgas se nestane památkou, rozhodlo nedávno Ministerstvo kultury. Včera se proti verdiktu, který pohřbil naděje na zachování jediného pražského příkladu experimentálního technicistního brutalismu, konala demonstrace. Majitel jej totiž chce zbourat. „Je to takové déjà vu, už víckrát se nám stalo, že se najednou zajímáme o důležitou stavbu až tehdy, kdy ji chce někdo odstranit,“ říká architektka Yvette Vašourková.

Architekti Aulický s Fišerem se podobně jako další řečníci dotazovali, jak je možné, že státní správa selhala v otázce památkové ochrany. Aulický zmínil kontrast s příkladnou ukázkou socialistického realismu, jíž je budova hotelu International v Dejvicích, která památkově chráněna je. Brutalismus Transgasu, obchodního domu Kotva nebo třeba hotelu Intercontinental lidé často vnímají podobně jako nechvalně proslulou sorelu. Přitom byl tento styl právě v období normalizace považován za nesocialistický, a to hlavně proto, že jeho inspirační zdroje pocházely ze Západu. Pokud se nic nezmění, rozebírání Transgasu by mělo podle serveru iRozhlas trvat deset měsíců.