Půl žlutého slunce
Africká autorka Chimamanda Nzogi Adichieová vydala román o nedávné historii nigerijského státu. Popisuje tak snahu nigerijského kmene Igbů o získání samostatnosti, následnou občanskou válku, krvavé potlačení povstání a hladomor, který si nakonec vyžádal několik milionů obětí.
Přestože se v románu Půl žlutého slunce setkáme s podloženými historickými údaji a politickými názory, nosnou linií je příběh dvou sester, které k sobě po vzájemném odcizení hledají znovu cestu.
V lednu 1967 vyhlásil nigerijský kmen Igbů nezávislost a vlastní stát Biafru. Odtrhl se tak od Nigérie, jejíž politiku považoval za příliš prozápadní. Povstání bylo ale tvrdě potlačeno a díky následnému hladomoru se počet obětí konfliktu vyšplhal na několik milionů. Adichieová na sebe upozornila už prvotinou Purple Hibiscus z roku 2003. Za Půl žlutého slunce dostala v roce 2007 prestižní britskou cenu Orange Prize. Ta byla poprvé udělena autorce černé pleti a zároveň mladší třiceti let.
Děj knihy je podložen pečlivě nastudovanými historickými údaji a diskuzemi s odborníky na africké dějiny. Na pozadí skutečného válečného konfliktu autorka napsala příběh o sesterské lásce a milostných vztazích. Vykreslila postavy z různých společenských vrstev a spletla je do jednoho kompaktního příběhu. Setkáme se jak s vesničany, tak s intelektuály s evropským vzděláním, bohatými zkorumpovanými obchodníky a cizinci. Osudy všech se postupně propojují a ovlivňují, a tak má evropský čtenář výjimečnou možnost pohlédnout na africký život z perspektivy, kterou nenabízí hledáčky západních zpravodajských kamer.
Druhým zdrojem pro vytvoření věrohodného příběhu byli lidé, kteří konec šedesátých let v Nigérii skutečně prožili. Autorka vyzpovídala své rodiče, příbuzné a jejich přátele. Na základě těchto výpovědí vytvořila příběh o dvou sestrách, dvojčatech, která se po dokončení vysoké školy v Londýně vrátila domů. Krásná Olanna začíná vyučovat sociologii na univerzitě v Nsukce a žít s profesorem Odenigbou. Kainene se stará o podnik svých vlivných a bohatých rodičů a zamiluje se do mladého Brita. Nejpropracovanější z mnoha postav je nejspíš sluha Ugwu, který se ještě jako dítě dostane do domácnosti profesora Odenigby, kde je o něj vzhledem k panujícím poměrům dobře postaráno. Jeho dospívajícíma očima pak sledujeme velkou část děje.
V epickém a pomalu plynoucím vyprávění je čtenář seznamován s nigerijskými poměry i s nigerijskými pohledy na život. Děj se sem tam zastaví v salonu, kde intelektuálové horečně debatují o současné politice, nebo také v chatrčích, kde mají chudí Nigerijci svůj vlastní způsob života a své vlastní názory. Ze všech promluv je možné vnímat autorčino vlastenecké smýšlení, ale i schopnost kritického uvažování.
Autorka sama říká, že dlouho plánovala napsání knihy o tomto konfliktu, který pochopitelně zasáhl nejen její zemi, ale i její rodinu. Během čtyř let psaní se snažila skrz pochopení minulosti pochopit i vlastní přítomnost a specifikovat svou identitu. Jistě se jí podařilo osobitě a láskyplně představit svou zemi velkému okruhu čtenářů.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
