Radiohead na novince sází na perfekcionismus a splácí dluhy i s úroky
Zmínky o chystané, tehdy ještě bezejmenné desce A Moon Shaped Pool prosákly do médií už loni na podzim. O zvuku alba ale tehdy nepadlo ani slovo. Moc toho neprozradilo ani nedávno uvolněné video k písni Burn the Witch. Ta se stala součástí paradoxního proma ve stylu „How to Disappear Completely“, kdy Radiohead nejprve takřka vymazali svou digitální existenci a vzápětí oznámili vydání deváté desky.
Pět let staré album King of Limbs naznačilo, že i vzývaná britská pětice Radiohead je tvořena lidmi, kteří zkrátka nedokážou jet neustále na plný plyn, a že i oni se mohou dopustit zmateného experimentování, jehož výsledkem je zvukově velmi rozpolcená deska.Zároveň se album King of Limbs stalo lakmusovým papírkem věrnosti fanoušků, jimž dala encyklopedická znalost písní Radiohead pocit, že poslouchají nejgeniálnější kapelu v dějinách vesmíru.
Jenže lze vlastně mluvit o přešlapu? Nebylo King of Limbs jen logickým krokem v tvorbě Radiohead? V subtilní elektronice se zhlédli už dávno. Na „nedotknutelném“ albu OK Computer si sice udělali jméno, zkouškou odvahy se ale stala až patnáct let stará deska Kid A, na které hudebnímu průmyslu Radiohead ukázali vztyčený prostředník. Nemluvě o Yorkově sólovce The Eraser z roku 2006, která se stala rozbuškou pro In Rainbows – album, které patří mezi to absolutně nejlepší, co kdy Radiohead předvedli. Byla to deska, která je definitivně pasovala do role pirátů, kteří nepotřebují flotilu velkých labelů a umí se, i díky již nabyté slávě a sebevědomí, plavit po svém.
Při poslechu melancholií vyzbrojeného alba A Moon Shaped Pool člověka napadne: „Staří dobří Radiohead.“ A bude to částečně pravda. Historie některých tracků jako True Love Waits, jednoho z fanoušky nejžádanějších přídavků vůbec, sahá hluboko do 90. let. Radiohead trvalo více než dvě dekády, než nahráli verzi, která by je uspokojila. Tuto baladu navíc umístili do grandiózního finále, stejně jak tomu bylo zvykem u kapely již léta (viz skladby Videotape, Motion Picture Soundtrack nebo Street Spirit). Jiné písně – jako Numbers nebo Desert Island Disk – zase testovali na koncertech během posledních čtyř let.
Album také evokuje řadu momentů z předchozích nahrávek. Decks Dark navodí atmosféru OK Computer, při poslechu Ful Stop zase není těžké vzpomenout si na devět let starou vypalovačku Jigsaw Falling Into Place.
Na novince Radiohead není nic dramaticky převratného. Paradoxně je to ale úplně fuk. Na A Moon Shaped Pool zúročili Radiohead veškeré dosavadní zkušenosti. Mistr aranží Jonny Greenwood si perfektně sedl s London Contemporary Orchestra a společně se zbytkem kapely přetvořili staré nápady do zvukově hluboké a skladatelsky komplexní desky, jejíž rozměr roste s každým dalším poslechem.
Hodnocení: 85 %
Radiohead – A Moon Shaped Pool (XL, 2016)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
