Reálné ani virtuální ploty nepomůžou, píše Bauman ve své předposlední knize o uprchlících

Zygmunt Bauman
Zygmunt Bauman
Uprchlíků se podle průzkumů veřejného mínění bojí lidé víc než čehokoliv jiného. Slavný sociolog Zygmunt Bauman se tématu migrace věnoval celý život a vrátil se k němu ještě těsně před smrtí v knižní eseji Cizinci před branami. Stopuje tu příčiny strachu a současné xenofobie, užívá si výsad veřejného intelektuála a komentuje výroky z médií, mimo jiné i „kejklířská“ slova českého prezidenta Miloše Zemana. Bauman nedává jednoduché odpovědi, řešením současné krize je podle něj totiž dialog. Lidé s opačnými názory by se měli spolu snažit mluvit.

„Je třeba zbavit se iracionální fobie z rasismu a netolerance,“ napsal před několika dny na Twitteru Petr Hampl, „pravicový sociolog“ a místopředseda dnes už neexistujícího Bloku proti islámu. Hnutí s přeškrtnutou mešitou v logu bylo u nás nejhlasitějším odpůrcem uprchlíků. Jeho členové šířili polopravdy, hoaxy a podněcovali strach z cizího. Odvedli kus práce, podle průzkumu agentury CVVM se uprchlíků bojí až třetina Čechů. A Hampl pokračuje i takzvaně na volné noze. Sociolog Zygmunt Bauman v knize Cizinci před branami vysvětluje, jak je možné, že na podobná zrůdná prohlášení lidé slyší. Bauman, který zemřel ve věku jedenadevadesáti let letos v lednu, do svých posledních chvil přednášel a psal – a jedno z posledních děl si můžeme díky péči nakladatelství Broken Books nyní přečíst i v češtině. Téma uprchlictví mu bylo blízké. Jaké je být cizincem, poznal na vlastní kůži, když utíkal před nacionalismem a polským antisemitismem, až se nakonec zabydlel v Anglii.

Čtěte také

Svým typickým esejistickým stylem Bauman vykládá současnou situaci podle jedné z Ezopových bajek O zajících a žábách: Na zajíce ostatní zvířata neustále útočila, žili ve strachu. Jednou byli při útěku odhodlaní sáhnout po nejzoufalejším řešení, utopit se v rybníku. Na kraji rybníka seděly žáby, které celé polekané naskákaly do vody, když viděly, jak se blíží zajíci. Neustále utlačovaní zajíci tak zjistili, že se vždycky najde někdo, kdo je na tom ještě hůř než oni. Zajíců v dnešní společnosti podle Baumana přibývá, žijí pod neustálým tlakem na výkon, bojí se ztráty stálého zaměstnání, pevné půdy pod nohama. Souvisí to s Baumanovým slavným termínem tekutá modernita – dobou definovanou neustálou proměnlivostí sociálních vztahů, kdy se dřívější integrační faktory jako náboženství nebo rodina rozpadají. Lidé si je pak mohou nahradit nacionalismem, když se spojí proti prchajícím žábám. Metafora vody v bajce je obzvlášť trefná, stačí si vybavit mediální obrazy uprchlíků utíkajících z válečných zón na člunech.

Bauman tu z pozice veřejného intelektuála také komentuje novinové titulky a výstupy politiků. Hamplův výrok by se náramně vyjímal v části o etice a morálce, ale autor ho už zaznamenat nestihl. Baumana zaujal výrok prezidenta Miloše Zemana: „Nikdo vás sem nezval.“ Sociolog v knize zmiňuje i Zemanovy řeči o tom, že migranti budou místo českých zákonů uznávat právo šaría, a několik klasických klišé o iPhonech. Rétoriku „honu na čarodějnice“, která přesouvá problém migrace do šuplíku bezpečnostních hrozeb, označuje Bauman za kejklířský trik – politici populisticky odsouvají pozornost od problémů, se kterými si neví rady, k těm, které každodenně probírají miliony lidí nalepené na monitory počítačů a displeje telefonů.

Zygmunt Bauman - Cizinci před branami

Kritizuje ale i vlády přijímající uprchlíky po stovkách, zatímco tisícovky dalších trpí. Bauman není tak nabroušený jako Slavoj Žižek v knize Against the Double Blackmail, která vyšla ve stejném roce a jednoduše se nabízí pro srovnání. Podle Žižeka jsou větší pokrytci než xenofobové ti, kteří volají po otevřených hranicích, slavný filosof je popisuje syndromem „krásné duše“. Tito humanisté podle něho ví, že se něco takového stane jen stěží. Přesto se Žižek odvolává k podobné utopii, současnou migrační krizi vyřeší jen globální solidarita a, ano, svržení kapitalismu. Oba myslitelé se ale shodnou na tom, že nejdůležitější je dialog, komunikace a snaha nacházet společnou řeč.

Bauman na stránkách knižní eseje Cizinci před branami neříká v podstatě nic nového. Vyzývá, abychom nestavěli hranice a ploty, reálné ani virtuální. K dialogu nikdy nedojde, pokud se budeme oplocovat v sociálních bublinách a komfortních zónách. Symbolem dialogu se po letošním prvomájovém průvodu v Brně stala fotografie mladé skautky Lucie Myslíkové v konfrontaci s jedním neonacistou, která obletěla svět. Myslíková ví nejlépe, že najít společnou řeč není jednoduché. A věděl to i Bauman.

Zygmunt Bauman – Cizinci před branami, Broken Books, 2016, přeložila Zuzana Gabajová, 94 stran.