Režisér Míra Janek ve filmu o včelách Všechno dobře dopadne řeší, jak se „svět řítí do ďáblovy řiti“
Česno, divočina, hrboplod, medný váček, pylový košíček, natřásavý taneček, ale taky matičky a trubci. Tak začíná trailer k obrazové básni o včelách a lidech Všechno dobře dopadne oceňovaného českého dokumentaristy Miroslava Janka. Včely tu nejsou vnímány jako továrna na med, ale jako fascinující sociální hmyz, který svou oddaností k přírodním principům a naprostou absencí egoismu inspiruje nejen filmaře, ale hlavně pokorně přihlížející chovatele.
Snímkem se prolíná množství staré hudby, například v podání orchestru Collegium 1704, a úryvky z historických textů, které se zabývají včelami. Jednotliví včelaři mají skrze postupy filmové montáže vyjadřovat jednoho univerzálního, člověka, který je včelami ohromen a snaží se jim vytvořit podmínky pro dobrý život v jeho hájemství.
„Bylo lákavé pracovat s legendou o patronu včelařů svatém Ambrožovi. Jak to dítě leží v trávě s pusu otevřenou, spí a včely mu do úst nosí med,“ naráží Janek na jednu z mytologických stop, která se ve filmu objevuje zejména v podobě otevřených úst na starých úlech. „Tradičně tyto úly, které můžete ještě vidět ve skanzenech, byly vyřezávané. Vždy tam byl nějaký obvykle hrůzostrašný obličej a hlavičkami s otevřenou pusou tam vlétávaly včely.“
Podle dokumentaristy, který strávil natáčením včel dva roky, mnozí zkušení včelaři sedí před úlem hodiny a jen sledují, co se na česně děje. Podle toho dovedou odhadnout, jaká je situace v úlu.
Mezi záhadné fenomény ze života včelstev patří snubní prolet. „Královna vylétne se svým doprovodem do asi dvaceti, třiceti metrů. Někde ve vzduchu je místo, kam létají den co den trubci a čekají na spáření. Královna tam přiletí a zůstává záhadou, jak to místo může najít. Trubci na ni jeden po druhém naskočí a, jak říká jeden včelař v našem filmu, odevzdají svůj poklad. Ve chvíli, kdy vpraví sperma do těla matky, se orgán zaklíní v pochvě, trubec se odtrhne a mrtev padá k zemi. To je jeho konec,“ vypráví filmař, kterého na včelách uhranulo, jak se umí dohodnout.
„Nějaká včelka přilétne, zatancuje taneček a ostatní se rozhodnou, jestli tam poletí nebo ne. Říká se dokonce, že když včela zabloudí a už se nevrátí do úlu, tak nezemře hlady nebo vyčerpáním, ale samotou,“ popisuje Janek. „Původní stimul pro mě byl: ‚Svět se řítí do ďáblovy řiti. Jak můžu tento jednoduchý pocit ze současného stavu civilizace obtisknout do filmu o včelách?‘“ uzavírá.
Co vyjadřuje stav včelstev o současném světě? Vládne v úlu demokracie, nebo spíš tvrdý režim? A proč všechno dobře dopadne? Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
