Rozpadlé městské lázně v Jablonci přilákaly mladé umělce i důchodce, kteří v bazénu dříve plavali

Městské lázně v Jablonci nad Nisou byly postavené před více než sto lety. Jak říká sklářka a šperkařka Kateřina Krause, lázně si mohlo město Jablonec dovolit, protože bylo bohaté, a to především z výroby korálků a bižuterie. Proto se rozhodla ve své instalaci vytvořit křišťálovou lázeň z korálků: „Dát lidem možnost zabořit se rukama nohama do masy těch skleněných komponentů. Byť je ta instalace banální a má být odlehčením, tak je vidět, že dělá velkou radost dospělým a hlavně dětem,“ říká Kateřina Krause.

Prostor bývalých městských lázní v Jablonci nad Nisou na jeden den ožil|foto: Eva Svobodová

Prostor v sobotu 3. srpna zaplnily zejména umělecké instalace. Jedním z návrhů, co dál s budovou, je i přeměna na kulturní centrum s ateliéry pro umělce. Jak říká jedna z organizátorek Pavlína Müllerová, jedním z důvodů, proč mladí lidé z Jablonce odchází, je nedostatečná kultura. „My si myslíme, že jeden z důvodů, proč se sem lidé nechtějí úplně vracet, je i to, že tady není místo, kam by si zašli. Kde by se mohli potkávat a kde by byla nějaká kultura, kterou by mohli vytvářet i oni.“ Pavlína Müllerová by ale přesto raději viděla, aby byl zachován účel, k němuž byla budova postavena: „Mně osobně by se líbilo, kdyby tady byla zpátky voda, zpátky lázně se vším, co k tomu patří.“ Stejný názor má i její kolega Jan Vondrák, kterého jsem potkala v improvizované sauně, kterou Mjölk architekti na akci postavili: „Když jsme byli požádáni, abychom tady něco udělali, tak nás hned napadlo, že nás mrzí, že takovéto prostory, třeba staré lázně, se přestavují na něco jiného a pak nefungují tak, jak byly stvořeny. Tak jsme se rozhodli, že tady na chvilku vrátíme ten starý život, že vezmeme nějaký ten element z lázeňské minulosti a postavíme ho tady zpátky,“ dodává Jan Vondrák.

Jak si v kukani pro plavčíka postavit saunu|foto: Eva Svobodová

Na druhé straně je ale koncepce kulturního centra, na jehož straně stojí druhá z organizátorek Anna Strnadová z ArtproProstoru: „Tahle akce je unikátní i v tom, že ten náš nejužší tým má na to rozdílné pohledy. Všichni ale cítíme, že v tomhle okamžiku je nejdůležitější tomu dát nějaký kopanec, nastartovat tu diskuzi. A pak ať se mezi sebou poperou různé koncepce, návrhy a ideje a ať zvítězí ten nejlepší.“ Za tímto účelem vznikla i pracovní skupina složená ze zástupců místních kreativních odvětví. Mezi ně patří například sklářský průmysl, architekti, hudební průmysl. Součástí pracovní skupiny byl i architekt a náměstek primátora pro místní rozvoj Jakub Chuchlík. Čím by se podle něho mělo začít? „Souvisí to s tím, jestli si řekneme, že to mají být lázně nebo něco jiného. Když si řekneme, že tady má být zpátky voda, tak to je spíše velká jednorázová investice, což by bylo asi ze všeho nejlepší. Bylo to postavené jako lázně, pořád to může mít velkou poetiku lázní, ale upřímně tomu sám úplně nevěřím.“ Oproti tomu kulturní centrum by podle Chuchlíka předpokládalo spíše pomalé investování.

Osud lázní ale nezajímá jen mladé umělce. Akce přilákala celou řadu často i starších lidí, kteří v bazénu ještě jako děti plavali|foto: Eva Svobodová

Osud lázní ale nezajímá jen mladé umělce. Akce přilákala celou řadu často i starších lidí, kteří v bazénu ještě jako děti plavali: „Já jsem přišla, protože jsem tady dlouho nebyla. Kdysi dávno jsem tady plavala každý týden a chtěla jsem vědět, v jakým stavu to je. V hrozným,“ říká Jana. „Já jsem tady plavala závodně. Tělovýchovná jednota Delfín. Tady v tom bazénu jsem několikrát polykala andělíčky. Tady jsme se převlékali. Tady jsme se sprchovali. Já to tady mám ráda,“ dodává další z návštěvnic Dana Krištovská.