RSS Boys: Posluchači s námi tu hru na anonymní projekt hrát chtějí

Proč jste se rozhodli pojmout RSS Boys jako anonymní projekt s maskami a kostýmy? Inspirovali jste se producenty, jako je Zomby nebo Redshape, nebo jste se chtěli svézt na momentální vlně tajemných projektů, o kterých se neví, kdo se za nimi ve skutečnosti skrývá?
Ten příběh je docela dlouhý, ale kdybych to měl nějak shrnout, tak se v podstatě jedná o boj s vlastním egem. Rozhodli jsme se schovat za masky a převleky, protože jsme zkrátka chtěli, aby hudba byla skutečně na prvním místě.

Kostýmy, ve kterých vystupujete, jsou hodně specifické. To je vaše vlastní výroba?
Z naprosté většiny ano, jedná se prakticky o DIY. Když se ještě vrátím k té otázce inspirace, tak co se týče samotného faktu schování se za masky a převleky, to byl náš vlastní nápad a naše potřeby, které jsme chtěli přetavit do reality. Ale co se týče kostýmů, tam je to trochu jinak.

Protože nás hodně zajímá africká postkoloniální kultura, nebo řekněme postotrokářské kultury jako takové, jsou naše převleky z velké části odvozené právě od afrických masek a kostýmů, ale taky mají dost společného s haitskými maskami typickými pro tamější karnevaly, kterým se říká kanavaly. Lidé si často myslí, že nosíme burky a že jsme ovlivněni blízkovýchodní a arabskou kulturou, ale to není pravda, jedná se právě o napodobeniny kanavalových masek z Haiti.

RSS Boys |foto: oficiální Facebook RSS Boys

A lidské hlasy, které jsou slyšet ve vašich skladbách, pochází odkud?
V poslední době už používáme prakticky jen zdarma dostupné zdroje a vokální samply, ale je pravda, že dříve jsme používali hlasy důležitých osobností z afrických novodobých dějin. Nerad bych prozradil moc, ale důvody, proč jsme si k samplování vybrali určité postavy z dějin, měly svůj význam a smysl. Jedno konkrétní jméno ale myslím můžu říct: Miriam Makeba z JAR, zpěvačka, která byla známá svým bojem za občanská práva, proti segregaci, apartheidu a kolonialismu. A v situacích, kdy můžeme prozradit, odkud čerpáme zdroje pro naše samply, s tím zveřejněním nemáme problém. Zrovna nedávno jsme na jedné webové stránce publikovali docela obsáhlý zdrojový seznam našich inspirací. Nicméně pro nové dvojalbum jsme se rozhodli, teda až na jednu výjimku, kdy jsme použili etiopské vokální samply z konkrétní nahrávky, pracovat jen s volně dostupnými softwarovými samply a smyčkami.

Takže vlastní hlasy pro tenhle účel nevyužíváte?
Ne, vůbec.

Jak složité to vlastně je, být v dnešní době anonymním projektem, který nechce odhalit svoji identitu? Musíte řešit nějaké problémy, které „klasické“ kapely neznají?
Ano, samozřejmě, při cestování je to hodně komplikované. Navíc první dva roky byli RSS Boys pouze studiovým projektem, takže když jsme po dvou letech začali vystupovat, logicky se objevily problémy s tím spojené. Co je ale asi na celém projektu RSS Boys nejzajímavější a nejpřekvapivější fakt, je to, že lidé tuhle hru chtějí hrát s námi. Takže i když už někteří vědí, kdo ve skutečnosti jsme, předstírají, že to netuší, a například v momentě, kdy chtějí cokoliv řešit s RSS Boys, tak použijí e-mail RSS Boys, a ne naše soukromé kontakty.

Ale když se ještě vrátím k té praktické stránce věci ohledně živého vystupování, tak se samozřejmě stávají situace, kdy se v jednu chvíli musíme schovávat za kostýmy a za pár minut být zase v civilu. Další věc je praktičnost těch samotných kostýmů, protože až při hraní na pódiu člověk zjistí, že kvůli masce špatně vidí, nehledě na to, že máme kolikrát problém dostat se vůbec ve tmě bez úhony až na stage a pak obsluhovat laptop a veškerý hardware, protože často kvůli masce nevidíme všechny detaily.

Zvláštní je ale taky zkušenost být na pódiu někým jiným, nebo spíše nikým. Díky tomu se vlastně můžeme plně věnovat pouze hraní a celá ta idea anonymity tak není jen o tom ukázat publiku, že my chceme být schovaní za nějakými maskami, ale je to zároveň podpora hudby samotné, která se skutečně stává nejdůležitějším prvkem v celé téhle hře. Je to, jako kdybyste opravdu zmizeli z pódia, a v těch nejlepších momentech některých našich vystoupení jsme si opravdu připadali, jako kdybychom byli někde úplně jinde, což může být zároveň i nebezpečné, takže se to teď učíme mít víc pod kontrolou.

Takže ze začátku jste vůbec nepočítali s tím, že budete jako RSS Boys vystupovat naživo?
Jak už jsem řekl, RSS Boys byli na začátku pouze studiovým projektem. Byl to ve své podstatě test toho, co se stane, když budeme vydávat hudbu zcela anonymně. A label Mik Musik nám v tom zároveň vyšel vstříc, protože v té době taky koketoval s myšlenkou vytvoření určité série tajemných releasů.

RSS Boys |foto: oficiální Facebook RSS Boys

Proč jste se vlastně s RSS Boys přemístili ze studia na pódium? Byl to tlak od posluchačů, nebo jste se tak rozhodli sami?
Vlastně to bylo z obou důvodů. Seběhlo se to víceméně ve stejnou dobu, kdy jsme jednak cítili, že by naši fanoušci chtěli vidět a zažít, jak zní RSS Boys naživo, a my jsme celý ten projekt taky chtěli posunout zase o krok dál. A nakonec se už po pár vystoupeních ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí, protože mezi tím, co děláme ve studiu, a tím, jak vypadá naše show, je docela velký rozdíl a jsou to naše dvě odlišné maskované tváře. Ve studiu jsme hodně experimentální a hrajeme si se zvukem, zatímco naživo je naše produkce daleko víc energická, rituální, funky. A musím říct, že momentálně se nacházíme v hodně zajímavé fázi našeho projektu.

Jaký rozdíl je v tom, když si člověk pustí RSS Boys doma a když si je jde poslechnout naživo?
Je to velký rozdíl, jak už jsem řekl, především v energii, kterou dokážeme naší hudbou vytvořit. Je něco úplně jiného, když před sebou máte publikum, které na vás reaguje, křičí a tancuje, zatímco ve studiu je člověk sám a ta efektivita nikdy nemůže být taková. Navíc se naše koncertní zkušenosti z posledních měsíců odráží taky na novém dvojalbu, které bude v jedné části hodně založené právě na živém hraní a oné energii. Pracovali jsme na něm přes rok a opravdu jsme si dali záležet, aby to stálo za to. Vydané bude 24. ledna a momentálně nemáme fyzické kopie ještě ani my sami, takže bohužel nemůžu slíbit ani zaručit, že se nám ho podaří přivézt už do Prahy, ale třeba ano, uvidíme.

Liší se nové album od vašich předchozích nahrávek kromě už zmíněného způsobu práce s vokálními samply ještě v něčem jiném?
Náš nový směr je hodně vesmírný, dost jsme proměnili zvuk, přidali jsme do něj daleko víc světla, a i když je výsledek pořád dost nekompromisní, zrezivělý a špinavý, tak je to, řekněme, jiný druh špíny než na prvních deskách.

Čemu vlastně dáváte přednost? Hardwaru, nebo softwaru?
První dvě alba byla prakticky kompletně softwarová záležitost, ale teď, díky našemu vystupování, jsme přidali nějaký hardware a na nové desce je plno fragmentů, které jsou ve skutečnosti záznamem našeho živého hraní, následně samozřejmě trochu upraveného a zprocesovaného. Během našeho živého hraní v současnosti používáme rytmický syntezátor, elektronické bicí, nějaké pady a efekty plus samozřejmě máme předpřipravené nějaké smyčky. Ale rádi bychom se dostali do stavu, kdy budou naše vystoupení kompletně živá bez jakýchkoliv presetů, nicméně je to taky záležitost času a peněz. Co se týče budoucnosti, tak bychom rádi spolupracovali s regulérními bubeníky, protože chceme mít rytmickou část naší produkce ještě bohatší, a jeden z našich snů je samozřejmě výprava do Afriky a nahrávání s tamějšími hudebníky.

Zkus na závěr popsat, jak vypadá vaše live show, ať víme, na co se v sobotu v MeetFactory těšit.
Řekněme, že máme připravenou kostru pro naši show, ale to, jak bude vypadat celé tělo, se liší vystoupení od vystoupení. Pracujeme s určitou databází zvuků, ale které nakonec doopravdy použijeme, nikdy předem nevíme. Na pódiu hodně improvizujeme a ty smyčky nebo pár rytmických podkladů, které jsem zmínil, jsou prakticky naše jediné záchytné body.