S jakou taškou na nákup? Podle studie je nejšetrnější ta polyesterová

Cena Bridget Jones za komediální prózu bude udělena za nejvtipnější ucelený prozaický text psaný v první osobě o rozsahu 1 000 slov. Formát připomíná anonymní deníkové sloupky v deníku Independent, díky kterým se Bridget poprvé dostala k čtenářům v polovině 90. let, popisuje deník The Guardian.

Fielding, rodačka ze Západního Yorkshiru, se zároveň se podílela na scénářích k filmovým adaptacím Deníku Bridget Jones, kde postavu ztvárnila herečka Renée Zellweger. Fielding, jak píše stanice BBC, cenu založila ve spolupráci s charitativní organizací New Writing North. Vítěz obdrží finanční odměnu ve výši 2 000 liber a balíček podpory při psaní od literárních agentů Fieldingové a organizace New Writing North.

Ve svém prohlášení k vyhlášení ceny Fielding poznamenala, že Bridgetin smysl pro humor pramenil z lidí, s nimiž vyrůstala a s nimiž se společně smáli nad jejich trapasy. Cena je podle autorky určená pro lidi, kteří nejsou slavní a jednoduše žijí svoje životy a jsou přitom nenápadně vtipní. Soutěže se mohou zúčastnit spisovatelé žijící na severu, kteří dosud nic nevydali ani nemají podepsanou smlouvu s agentem, uvádí The Guardian. Fielding na akci pořádané deníkem Independent podle BBC uvedla, že rozložení příležitostí pro spisovatele ve Velké Británii je velmi nerovnoměrné. Lidé na jihu mají podle ní mnohem více příležitostí než na severu, kde vyrůstala.

Přihlášky se otevřou 23. listopadu a budou přijímány až do 1. února 2027. Jméno vítěze bude oznámeno příští léto na slavnostním předávání cen Northern Writers’ Awards v Newcastlu, kde cenu předá sama Fieldingová. Ocenění se bude udělovat každoročně až do roku 2029.

Tyto investice jsou součástí počátečního kola financování společnosti Coherence v hodnotě 45 milionů dolarů a odrážejí rostoucí zájem velkých technologických firem o data z mozku. Generální ředitel a spoluzakladatel společnosti Coherence Ben Woodington podle magazínu Wired upozornil na rostoucí synergii mezi velkými laboratořemi zabývající se umělou inteligencí a společnostmi, které vyvíjejí zařízení pro dekódování mozku, známá jako rozhraní mozek-počítač. Woodington tvrdí, že umělá inteligence je ideálním příkladem využití pro rozhraní mozek-počítač, protože vývojáři těchto zařízení generují obrovské datové soubory, které jsou pro člověka příliš rozsáhlé na to, aby je dokázal analyzovat sám.

Ben Woodington a Elise Jenkins společně založili společnost Coherence v roce 2022 s cílem využít neurovědu a technologie k transformaci léčby rakoviny. Její vlajkovou technologií je implantát o velikosti knoflíku s názvem SOMA, který monitoruje jemné elektrické signály nádorů a dokáže vysílat vlastní elektrickou stimulaci, aby zabránil jejich růstu. Implantát je spárován s odnímatelným nositelným zařízením o velikosti mince, které se nosí přes ucho, a také s aplikací, která poskytuje data v reálném čase, sledování příznaků a historii léčby. Informuje o tom server Inc. První aplikace je určena pro pacienty s glioblastomem, agresivním a smrtelným typem rakoviny mozku. Tým společnosti Coherence už zahájil testování bezpečnosti u pacientů, kteří s tím souhlasili. Během jiných chirurgických zákroků jim na 30 minut vkládá implantáty do mozku a poté je opět vyjímá.

Technologie je podle Wired založená na tom, že se zařízení v průběhu času naučí rozeznávat signály spojené s rakovinou a bude poskytovat léčbu v reálném čase. Společnost Coherence plánuje využít nové finanční prostředky k zahájení klinické studie zaměřené na dlouhodobé implantování tohoto zařízení pacientům s glioblastomem.

Technologie vychází ze zjištění, podrobně popsaných ve studii Stanfordovy univerzity z roku 2019. Nádorová tkáň má specifické elektrické vlastnosti a některé druhy rakoviny mozku přebírají signály ze zdravé tkáně, aby stimulovaly svůj vlastní růst. Tato studie, jak zmiňuje Inc, také zjistila, že přerušení elektrických signálů by mohlo zpomalit růst nádoru. Tým společnosti Coherence se domnívá, že tato technologie by mohla najít uplatnění v celém těle, zejména pokud bude k trénování algoritmů umělé inteligence využívat průběžná data od pacientů.

Za návratem exprezidenta do povědomí stojí především mediálně zdatná Nadace Richarda Nixona. To je nezisková organizace, která pomáhá spravovat prezidentskou knihovnu a v poslední době také produkuje krátká videa. Klipy, které pokrývají vše od jeho úvah o vztazích Ameriky s Ruskem až po jeho postřehy ohledně soupeření s Johnem F. Kennedym, nasbíraly miliony zhlédnutí. Influenceři podle serveru The Economist nosí baseballové čepice a tašky s výšivkami sloganů jako „Pretty Girls for Nixon“ a „Nixon Now More Than Ever“. Návštěvnost Prezidentské knihovny Richarda Nixona v Kalifornii vzrostla oproti loňskému roku o 30 %.

Videa Nixonovy nadace obsahují úryvky ze skladeb „Rottweiler” od EsDeeKida nebo „We on Go” od BIA. Podle časopisu The Hollywood Reporter jde spíš o posmrtnou rehabilitaci Nixonova politického odkazu než o satiru, která si z něj jen utahuje. Zdá se, že to funguje. Nejoblíbenější videa na istagramovém účtu nadace mají přes milion zhlédnutí a účet sleduje 115 tisíc lidí. Nadace připisuje zásluhy svému marketingovému týmu za to, že oslovuje nové publikum tam, kde se právě nachází. The Hollywood Reporter v červnu uvedl, že generální ředitel nadace Jim Byron, se do práce vrátil po 14měsíční přestávce, během které působil v Národním archivu za Trumpovy vlády.

Někteří mladí konzervativci vidí v Nixonovi podobnost s Donaldem Trumpem: dva prezidenti, kteří se vyznačují nepřátelskými vztahy s tiskem a jsou pronásledováni vyšetřovateli. Zdá se, že Trumpova administrativa má podobný názor, uvádí The Economist. Ministerstvo spravedlnosti prověřuje, zda se úřad zvláštního prokurátora, který vyšetřoval aféru Watergate, nedopustil pochybení. Viceprezident J.D. Vance navíc s nadsázku v červnu při projevu v Nixonově knihovně poznamenal, že kdyby se Watergate odehrálo zítra, byla by to asi dvanáctihodinová zpravodajská událost.

Představa, že by to mohlo znamenat konec prezidentského mandátu, je podle Vance šílená. Tím, že se mladí pravicoví aktivisté hlásí k Nixonovi, zároveň odmítají uctívání Ronalda Reagana ze strany svých starších kolegů. Nixon zůstává jedním z nejméně oblíbených prezidentů v historii země a je nepravděpodobné, že by vlna “Nixonmaxxingu” v dohledné době napravila jeho pověst, poznamenává The Economist.

Kurz s názvem „Ústní projev“ založil na instituci v provincii Jiangsu bývalý televizní producent a režisér Xu Kai v roce 2015. Seminář, který se mezi studenty v průběhu let stal jedním z nejoblíbenějších, zahrnuje na první pohled snadný úkol: studenti musí zavolat náhodnému cizímu člověku a popovídat si s ním. Pro několik studentů však šlo o náročnou výzvu, a to nejen kvůli vlastním obavám.

Když jedna ze studentek vystupující pod jménem Connie začala obvolávat neznámá čísla, lidé hovor okamžitě ukončili v obavách, že jde o podvodný telefonát. Po několika pokusech a hledání dobrovolníků na sociálních sítích se jí nakonec podařilo spojit se s jinou studentkou v Nankingu, která s rozhovorem souhlasila.

Další student Hong Yiming se snažil navázat kontakt s více než 30 lidmi. Rozhovor mu poskytl až poslední volaný. Podle studentů je v současnosti stále těžší přimět neznámé lidi, aby telefon vůbec zvedli, protože se obávají podvodných nebo obtěžujících hovorů, píše web South China Morning Post.

Podle zakladatele předmětu se v Číně mnoho mladých označuje za introverty nebo tvrdí, že trpí sociální fobií. Xu však uvedl, že jim jednoduše chybí příležitosti naučit se komunikovat. Kurz proto navrhl tak, aby pomohl studentům budovat sebevědomí, zlepšit komunikační dovednosti a stát se zralejšími.

Podobné obavy z komunikace zkoumala v roce 2021 odborná studie v časopise Journal of Personality and Social Psychology, o níž informovala Americká psychologická asociace. Výzkum ukázal, že lidé mnohdy přeceňují, jak nepříjemné budou osobnější rozhovory s neznámými lidmi, a naopak podceňují, jak přínosné a příjemné pro ně vlastně můžou být.

Série dvanácti experimentů se zúčastnilo více než 1800 lidí. Před samotnými rozhovory účastníci předpovídali, jak trapně se budou během hovorů s cizími lidmi cítit nebo jak moc se při dialogu dokážou propojit. Na konci experimentu vědci z univerzit v Texasu či Chicagu zjistili, že účastníci vedli jak hluboké, tak povrchní rozhovory – oba typy interakcí v nich přitom vyvolaly větší pocit sounáležitosti a radosti a menší pocit trapnosti, než původně očekávali.

Ústředním místem dokumentu je SegriLife House, rezidenční zařízení, které se prezentuje jako nový model sociálního bydlení. Díky profesionálnímu marketingu a přesvědčivým propagačním materiálům nabízí zdánlivě soucitné a praktické řešení finančních nákladů spojených s podporou samostatného života a práce osob se zdravotním postižením. Ve skutečnosti ale nejde o skutečný domov, ale o pokus, na němž se podíleli herci s postižením a neurodivergencí.

„Jen málo momentů v letošní televizní tvorbě bylo tak znepokojivých jako ten, kdy tři náhodní účastníci společně s manažerem rozebírají „náklady“ na mladou ženu se zdravotním postižením. Ta přitom sedí tiše ve stejné místnosti, zatímco na displeji iPadu svítí údaj o úspoře, kterou stát získal jejím umístěním do ústavu,“ popisuje jednu ze sekvencí filmu komentátorka a recenzentka listu The Guardian Frances Ryan.

„Člověk zoufale čeká, že se někdo, kdokoli, ozve. Čekání je však dlouhé. Najdou se sice ženy, které projeví určité znepokojení, ale vzhledem k tomu, co mají před očima, je jejich reakce až příliš vlažná. Když jeden z účastníků prohlídky konečně prohlásí: 'Tohle je peklo na zemi', nevím, zda mám jásat, nebo plakat,“ napsala Ryan.

Návštěvníci byli pozváni k prohlídce SegriLife v domnění, že se jedná o skutečné zařízení, které nabízí „radikální model podporovaného bydlení“, vysvětluje web Independent. Následně byli vyzváni, aby se zapojili do interakce s pacienty-herci, kteří byli nuceni vykonávat podřadné práce, spát v ložnicích připomínajících vězeňské cely.

Projekt se snaží nastínit, jak s takovými lidmi zacházelo ve 30. a 40. letech minulého století nacistické Německo. „Experiment, čerpající z nacistické propagandy a skutečných myšlenek a jazyka používaných k ospravedlnění systematické segregace, nucené sterilizace a vyhlazování postižených osob v nacistickém Německu, zkoumá, jak lze takové nebezpečné myšlenky přebalit a učinit přijatelnými,“ uvedl Channel 4 před odvysíláním dokumentu.

I když hosté museli dlouhodobě hradit poplatek za úklid, bylo po nich před odjezdem požadováno, aby sami uklidili. Podle nových informací na webových stránkách Airbnb lidé už domácí práce plnit nebudou. „Domácí řád pomáhá hostům pochopit, co hostitelé očekávají, ale od naší komunity jsme slyšeli, že může být matoucí a zatěžující,“ reagovala společnost pro BBC na dlouhodobé stížnosti hostů.

Nová pravidla uvádějí, že majitelé nemovitostí nebudou smět vyžadovat po svých hostech činnosti, které zaberou výraznější množství času nebo. Kromě mytí nádobí půjde například o svlékání povlečení, zapínání pračky nebo vynášení odpadků.

To ale neznamená, že hosté můžou opustit své pronajaté ubytování v naprostém nepořádku, upozorňuje web Dexerto. Hostitelé můžou i nadále vyžadovat po návštěvnících, aby odložili špinavé nádobí do dřezu, shromáždili použité ručníky a třídili odpad a recyklovatelný materiál do vyhrazených vnitřních košů. Airbnb dál očekává, že hosté zanechají nemovitosti v takovém stavu, aby po nich nebylo nutné nadměrně uklízet.

Aktualizované zásady začnou platit 20. listopadu. Změny se vztahují na rezervace provedené v tento den nebo později a jejich účelem je ujasnit pravidla jak pro hosty, tak pro majitele ubytování.

Nařízení zároveň stanovují, že veškeré podmínky pobytu musí být zřetelné už při rezervaci a nelze je stanovovat prostřednictvím zpráv, cedulí uvnitř objektu ani ústních pokynů hostitelů. V případě, že majitelé nemovitostí nová pravidla poruší, můžou od společnosti dostat varování a v konečném důsledky by se mohla snížit viditelnost jejich nabídek ve výsledcích vyhledávání Airbnb.

Dříve se předpokládalo, že sošku Oscara, odlitou z bronzu a pokrytou 24karátovým zlatem, inspiroval křižácký rytíř. Odborník na starožitnosti tvrdí, že design ceny Oscar byl nejspíš inspirován sochou staroegyptského boha Ptaha. Tu kdysi vlastnil konzervativní poslanec lord Amherst. 2700 let starou bronzovou sochu egyptského boha stvořitele a mistra architektury později prodala rodina Amherstů americkému mediálnímu magnátovi Randolphu Hearstovi, uvádí deník The Telegraph.

Design sošky navrhl Cedric Gibbons, přítel Randolpha Hearsta. Tuto souvislost si před veletrhem uvědomil obchodník se starožitnostmi Rupert Wace. Hearst měl podle něj ve svém domě v New Yorku speciální místnost věnovanou egyptské sbírce. Gibbons podle Euro News zemřel v roce 1960 a nikdy přímo nepojmenoval své inspirace. Podle Wace to nelze dokázat, ale podobnost mezi díly je až zarážející a soška Ptaha se ocitla na správném místě se správnými lidmi ve správný čas, takže to podle něj nemůže být pouhá náhoda.

Akademie nikdy nepotvrdila souvislost s Ptahem. Naopak tvrdí, že její socha znázorňuje stylizovanou postavu rytíře držícího křižácký meč, stojícího na filmové cívce, napsal The Telegraph.

I když její spojitost s Hollywoodem zůstává záhadou, soška Ptaha i nadále významným a fascinujícím dílem staroegyptského umění. Podle webu Euronews pochází z pozdního období starověkého Egypta, krátce předtím, než byl tento region podmaněn Achaimenovskou perskou říší. Soška byla prodána v den zahájení veletrhu Frieze Masters za nezveřejněnou částku.

Oba podali samostatné hromadné žaloby proti společnostem Coco Robotics a Serve Robotics. Tvrdí, že firmy porušily zákon o ochraně osobních údajů. Roboti prý při doručování jídla skenovali jejich obličeje a ruce bez jejich vědomí nebo souhlasu. Obě společnosti podle serveru Block Club Chicago obvinění popírají.

Žaloby tvrdí, že kamery robotů a technologie LiDAR, která vysílá laserové impulsy za účelem měření vzdáleností a mapování okolního prostředí, zaznamenávaly rozměry tváří a rukou zákazníků, když se přiblížili ke strojům, aby si vyzvedli své objednávky.

Jeden žalobce, Mitchell Breidinger, si přes DoorDash objednal v září roku 2025 potraviny, ale doručení robotem si nevybral. Jak píše zpravodajská platforma SOFX, objednávka byla přidělena robotu Coco. Briedinger tvrdí, že musel stát blízko robota, aby zadal kód, což kamerám a senzorům LiDAR umožnilo zaznamenat jeho obličej, hlavu a ruce. V žalobě se uvádí, že prostřednictvím živého videa vše sledoval vzdálený operátor. Barry Schain uvedl podobnou zkušenost. Jeho objednávku u Uber Eats vyřizoval robot, o kterého jako zákazník nežádal.

Obě žaloby tvrdí, že společnosti uchovávají videa a senzorová data za účelem trénování systémů umělé inteligence. Zároveň uvádějí, že biometrické údaje zákazníků jsou následně ukládány společně s jejich jmény a adresami do datových systémů těchto společností, čímž se údaje propojují s konkrétními identifikovatelnými osobami. Muži se domáhají zákonného odškodnění ve výši 1000 dolarů za každé porušení způsobené nedbalostí nebo 5000 dolarů za každé úmyslné provinění. Uvádí to Block Club Chicago.

Firmy obvinění odmítají. Jak uvádí SOFX, mluvčí Serve prohlásil, že roboti používají kamery a senzory k bezpečnému pohybu po chodnících a tyto systémy nejsou navrženy k identifikaci jednotlivců ani k vytváření biometrických profilů.

K těmto závěrům došli vědci ze Stockholmské univerzity a Institutu Karolinska ve Švédsku. Jejich studie ukázala, že větší množství zeleně v blízkosti domova snižuje riziko vzniku demence o 20 %. Podle vedoucí výzkumu Cecilie Stenfors to ukazuje, že bezprostřední okolí domova hraje důležitou roli ve zdraví mozku a zdravém stárnutí. Stenfors to řekla deníku Euronews.

Vědci sledovali 2993 lidí ve věku 60 let a starších po dobu 16 let. Během sledovaného období se u 477 účastníků rozvinula demence. Výzkumníci každoročně podle magazínu Newsweek měřili množství vegetace v okolí domovů účastníků pomocí satelitních snímků a geografických informačních systémů. Posuzovali množství zeleně v okruhu zhruba 100, 250 a 500 metrů od každého bydliště a zároveň opakovaně hodnotili kognitivní zdraví účastníků prostřednictvím rutinních vyšetření.

Nejsilnější vliv mají na lidi oblasti nejblíž k domu. Sice více zeleně ve všech vzdálenostech vykazovalo jistou souvislost s nižším rizikem demence, ale spojitost byla nejvýraznější v okruhu 100 metrů a s rostoucí vzdáleností slábla.

Mezi důvody, proč mají zelené plochy dobrý vliv na zdraví, patří například zmírnění stresu, podpora zdravého životního stylu, lepší spánek, fyzická aktivita nebo sociální kontakty a soudržnost. Příroda může také nepřímo podporovat zdraví tím, že chrání lidi před škodlivými vlivy prostředí, jako je hluk z dopravy, znečištění ovzduší a extrémní vedro, informují Euronews.

Zástavba měst je někdy na úkor zelených ploch. To může, jak uvádí Newsweek, vést k vytváření méně zdravých čtvrtí a ke zvýšení zranitelnosti měst vůči extrémním povětrnostním jevům v době globálního oteplování.