Sad Boy Yung Lean se vrací ke smutku. Pod pseudonymem natočil ukolébavky o strachu z probuzení

20. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Yung Lean

„Kdyby to byly sedmdesátky, určitě bych dělal punk,“ řekl švédský rapper před lety časopisu The Fader. Redaktor poznamenal, že to říkají bílí rappeři často. Jenom málo z nich ale vlastní písničkářské alter ego. Jonatan Leandoer Håstad to své představil před dvěma lety. Pojmenoval ho Jonatan Leandoer127 a v tichosti s ním vydal desku Nectar. Trapové beaty nahradila akustická kytara a bicí, Yung Lean se proměnil v Boba Dylana a znělo to skvěle. Teď se ke svému pseudonymu vrátil

Ale udělal to s malou, zdánlivě kosmetickou změnou. Číslovku 127 v pseudonymu vyměnil za 96. Na diskuzním fóru Reddit k tomu měli Leanovi fanoušci jednoduché vysvětlení – 127 označovalo Håstadovo směrovací číslo, ale pak se odstěhoval. Dá se to interpretovat i jinak. „Když změníte kostým, můžete přijít na další části svého já,“ vysvětloval loni Leandoer v rozhovoru pro Paper Magazine. Novinka Blodhundar & Lullabies ukazuje, že objevil nejkřehčí, nejzranitelnější části své umělecké duše.

Zvuk nové desky by se dal nejlépe popsat tím, co všechno v něm chybí, což ještě podporuje všudypřítomný reverb a Leandoerův osamělý zpěv. Jsou to ukolébavky, které v sobě ale mají cosi neklidného. Člověk u nich nikdy neví, do čeho se probudí. „Lay me down, lay me down to sleep,“ žádá Leandoer v prvním singlu Snake Ice. O pár tracků dál, ve skladbě Vitriol, pak otevřeně přiznává, že chce odejít z tohoto světa, je ze sebe unavený, všechny kolem sebe zklamal.

Jonatan Leandoer96 - Blodhundar & Lullabies

„Je to šťastná deska,“ říkal před deseti měsíci Yung Lean o Starz. Její uvolněná flow evokovala rapového veterána, který se na scéně pohybuje desítky let. Ostatně, Yung Lean toho za pouhých osm let hudební kariéry prožil jako málokdo. Ke slávě ho katapultoval singl Ginseng Strip 2002, v němž jako kluk v rybářském kloboučku rapoval o Zmijozelu a kokainu, a nikdo si nebyl jistý, jestli to nemá být vtip.

Jak rychle stačil nabrat tisíce oddaných fanoušků, tak rychle si prošel i tragédiemi. Pral se s drogovou závislostí, byl hospitalizován v sanatoriu, diagnostikovali mu bipolární poruchu. Jeho nejlepší kamarád tragicky zahynul při autonehodě – byl zrovna na cestě za Yung Leanem poté, co ho švédský rapper v paranoidním záchvatu prosil, aby mu přivezl demonahrávky alba Warlord.

Loňská deska Starz působila jako definitivní čára za temnou minulostí. Představila pětadvacetiletého Leana jako dospělého muže a umělce, který přesně ví, kam patří. Všiml si toho i redaktor magazínu Paper: „Je v tom krásná ironie, že Sad Boys (Leanův rapperský kolektiv, pozn. redakce) teď dělají veselou hudbu.“ Leandoer souhlasil.

A utekl k novému pseudonymu, aby natočil desku o návratu ke smutku a nejistotě. „Některé věci nemůžu říct, některé věci si odnesu do hrobu,“ otevírá Leandoer nové album svou typicky mumlavou angličtinou. V jeho hlase, doprovázeném pouze akustickou kytarou, je slyšet úzkost. „Každý den mi může hrábnout, každý den mi může hrábnout,“ dokola opakuje Leandoer v tracku, v němž svou vlastní mysl přirovnává k časované bombě.

Jak zní nejdojemnější píseň, kterou kdy Leandoer napsal? Poslechněte si recenzi na desku rappera, který se mění ve všestranného umělce oddaného upřímnosti.

Spustit audio