Sbírám bulharské příběhy, říká milovnice Rily a Pirinu Michaela Středová
V roce 2009 měla Michaela Středová nenadále volné léto a rozhodla se ho strávit v Bulharsku. Od té doby jezdí do této balkánské země každý rok, většinou dvakrát, a působí tam i jako průvodkyně jedné z českých cestovních kanceláří. Její nejčastější destinace jsou hory Rila a Pirin.
„Ohromná země, nádherná příroda, spousta endemitů, skvělé jídlo a skvělí lidé, kteří jsou vždycky připravení pomoct. Dokonce i když sami moc nevědí,“ usmívá se Michaela. Chválí i různorodost bulharských hor. Pirin má vápencovou část, připomínající Dolomity, žulovou část a závěr treku tvoří pískovcové Melnické pyramidy, kolem kterých se také pěstuje víno.
Kromě přírody se ale snaží vnímat také bulharskou kulturu. „Baví mě sbírat příběhy. Kamkoliv jedu, tam se k tomu snažím nějaké příběhy najít.“ Bulharská pohádka, která jí utkvěla, vypráví o Bohu, který přišel otestovat pohostinnost jedné rodiny. Žena nosila na stůl a muž konverzoval s Bohem, ale Bůh si nechal upéct dítě. Když ho muž vyndal z trouby, bylo celé zlaté. „Jen si nikdy nejsem jistá, jestli to tedy znamená, že to dítě z pohádky přežilo,“ směje se Michaela Středová. „Obávám se, že spíš ne…“ Dodává ale, že vůči bulharské pohostinnosti nemá námitky a že jazyková bariéra je v Bulharsku navzdory azbuce minimální a Češi se jí nemusejí obávat.
Když utichne ruch v Rilském klášteře…
Pod horami je také Rilský klášter, největší ortodoxní monastýr v Bulharsku, který byl původně založen už v 10. století. „Tamější fresky mi berou dech, a zvlášť tamější vyobrazení pekla. Výrazy hříšníků a čertů jsou dokonalé,“ popisuje Michaela klášter v cestovatelském a outdoorovém magazínu Casablanca na Radiu Wave. Rilský klášter patří k nejvýznamnějším památkám země a je také na seznamu světového dědictví UNESCO. „Je krásné tam přespat,“ říká Michaela Středová, která se jinak mezi věřící nepočítá. „Když utichne turistický ruch, místo nabere na atmosféře. A pozorovat mnichy, jak se brzy ráno trousí na první modlitbu, byl pro mě velký zážitek.“ Nad dnešním klášterem je malá jeskyňka Ivana Rilského, která končí v komínu ústícím nad jeskyni. „Kdo z rilských poutníků prý nebyl schopen se jeskyňkou protáhnout nahoru, musel se vrátit, kát se za své hříchy a přijít znovu,“ cituje Michaela další z legend.
Jak Vichren soutěžil s Olympem
Nejvyšší horou Bulharska a Balkánu je Musala (2 925 m n. m.) v rilském masivu, ale jiný kopec, Vichren, vrchol Pirinu, prý kdysi soutěžil s Olympem. „Na Vichrenu sídlil pohanský vládce hromu a blesku a první mezi pohanskými bohy Perun. Hora měří 2 914 metrů, což je o 3 metry méně než má Olymp. Ale nebylo to tak vždycky. Dřív byl Olymp naopak o 3 metry nižší, ale protože řečtí bohové, kteří si hrají na opravdovou smetánku, nemohli ustát, že by jejich vrchol byl nižší, a tak raději nanosili šest metrů kamení, aby to pohanům natřeli.“ Dnes je na Vichrenu kamenná mohyla, na kterou se dá vylézt, a kdo na ni vyleze, je výš než bohové na Olympu. „Pokaždé, když tam přijdu, vylezu nahoru,“ usmívá se Michaela Středová.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
