Sbírám bulharské příběhy, říká milovnice Rily a Pirinu Michaela Středová

Přechod bulharských hor
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Přechod bulharských hor

V roce 2009 měla Michaela Středová nenadále volné léto a rozhodla se ho strávit v Bulharsku. Od té doby jezdí do této balkánské země každý rok, většinou dvakrát, a působí tam i jako průvodkyně jedné z českých cestovních kanceláří. Její nejčastější destinace jsou hory Rila a Pirin.

„Ohromná země, nádherná příroda, spousta endemitů, skvělé jídlo a skvělí lidé, kteří jsou vždycky připravení pomoct. Dokonce i když sami moc nevědí,“ usmívá se Michaela. Chválí i různorodost bulharských hor. Pirin má vápencovou část, připomínající Dolomity, žulovou část a závěr treku tvoří pískovcové Melnické pyramidy, kolem kterých se také pěstuje víno.

Dnes je na Vichrenu kamenná mohyla, na kterou se dá vylézt, a kdo na ni vyleze, je výš než bohové na Olympu. „Pokaždé, když tam přijdu, vylezu nahoru,“ usmívá se Michaela Středová

Kromě přírody se ale snaží vnímat také bulharskou kulturu. „Baví mě sbírat příběhy. Kamkoliv jedu, tam se k tomu snažím nějaké příběhy najít.“ Bulharská pohádka, která jí utkvěla, vypráví o Bohu, který přišel otestovat pohostinnost jedné rodiny. Žena nosila na stůl a muž konverzoval s Bohem, ale Bůh si nechal upéct dítě. Když ho muž vyndal z trouby, bylo celé zlaté. „Jen si nikdy nejsem jistá, jestli to tedy znamená, že to dítě z pohádky přežilo,“ směje se Michaela Středová. „Obávám se, že spíš ne…“ Dodává ale, že vůči bulharské pohostinnosti nemá námitky a že jazyková bariéra je v Bulharsku navzdory azbuce minimální a Češi se jí nemusejí obávat.

Když utichne ruch v Rilském klášteře…

Pod horami je také Rilský klášter, největší ortodoxní monastýr v Bulharsku, který byl původně založen už v 10. století. „Tamější fresky mi berou dech, a zvlášť tamější vyobrazení pekla. Výrazy hříšníků a čertů jsou dokonalé,“ popisuje Michaela klášter v cestovatelském a outdoorovém magazínu Casablanca na Radiu Wave. Rilský klášter patří k nejvýznamnějším památkám země a je také na seznamu světového dědictví UNESCO. „Je krásné tam přespat,“ říká Michaela Středová, která se jinak mezi věřící nepočítá. „Když utichne turistický ruch, místo nabere na atmosféře. A pozorovat mnichy, jak se brzy ráno trousí na první modlitbu, byl pro mě velký zážitek.“ Nad dnešním klášterem je malá jeskyňka Ivana Rilského, která končí v komínu ústícím nad jeskyni. „Kdo z rilských poutníků prý nebyl schopen se jeskyňkou protáhnout nahoru, musel se vrátit, kát se za své hříchy a přijít znovu,“ cituje Michaela další z legend.

„Tamější fresky mi berou dech, a zvlášť tamější vyobrazení pekla. Výrazy hříšníků a čertů jsou dokonalé,“ popisuje Michaela Rilský klášter

Jak Vichren soutěžil s Olympem

Nejvyšší horou Bulharska a Balkánu je Musala (2 925 m n. m.) v rilském masivu, ale jiný kopec, Vichren, vrchol Pirinu, prý kdysi soutěžil s Olympem. „Na Vichrenu sídlil pohanský vládce hromu a blesku a první mezi pohanskými bohy Perun. Hora měří 2 914 metrů, což je o 3 metry méně než má Olymp. Ale nebylo to tak vždycky. Dřív byl Olymp naopak o 3 metry nižší, ale protože řečtí bohové, kteří si hrají na opravdovou smetánku, nemohli ustát, že by jejich vrchol byl nižší, a tak raději nanosili šest metrů kamení, aby to pohanům natřeli.“ Dnes je na Vichrenu kamenná mohyla, na kterou se dá vylézt, a kdo na ni vyleze, je výš než bohové na Olympu. „Pokaždé, když tam přijdu, vylezu nahoru,“ usmívá se Michaela Středová.