Sborový zpěv je platforma pro setkávání a odbourávání stresu

24. listopad 2015
03517816.jpeg

Pokud se chcete ve svém volném čase věnovat zpěvu, existuje několik možností. Buď se můžete uchytit jako zpěvák v nějaké kapele, nebo si třeba můžete troufnout na sólový zpěv. Pokud ale nemáte dostatek sebevědomí, jeví se jako vhodná alternativa zpěv ve sboru. Člověk není ve skupině pod takovým tlakem, snáze se dokáže uvolnit a často podává lepší pěvecké výkony, než jakých by dosáhl sám.

Případem takového uskupení je dívčí pěvecká skupina Carillon, která se před sedmi lety zformovala kolem sbormistryně Terezy Staňkové. Pěvecká skupina je pro mnohé dívky zajímavá především díky neobvyklému repertoáru. „Docela ráda bych Carillon ještě nějak dál posunula. Protože má na tělo psané aranže jak v cikánské, tak v židovské muzice. Je pravda, že v současné době tady žádný sbor podobného zaměření není,“ vysvětluje Staňková.

Čtěte také

Tento repertoár klade na pěvkyně zvýšené požadavky v tom smyslu, že často není úplně snadné se skladby v jidiš naučit. „Písničky se naučím na zkoušce, ale slova se učím v tramvaji. Když se třeba učíte novou písničku, chce to alespoň třikrát za týden si to čtvrt hodiny zpívat dokolečka. A pak už to člověk má,“ popisuje Míša Tomanová z Carillonu.

03517815.jpeg

Pavlu Plasovou přivedla ke Carillonu kamarádka. „Ve sboru zpívám tak 3 nebo 4 roky. Původně jsem chtěla sólový zpěv. Kamarádka mi řekla, ať raději zkusím tohle. Svým způsobem se mi líbila ta atmosféra s těmi lidmi, bavily mě ty moje spolusboristky,“ říká Pavla.

Úplně jiný je komorní sbor Adlibitum, ve kterém zpívají i muži. „Ten sbor jsme založili jako parta kamarádů na gymplu, kde jsme nacvičovali vystoupení na školní adventní koncert. Tam jsme secvičili nějaký program, ale zůstali jsme zpívat dál, ale už to nebylo pro školu, ale spíš pro nás,“ popisuje Petra Strouhalová. Kromě setkávání s přáteli Petra oceňuje také to, že může vypnout a odblokovat každodenní stres při práci na jednotce intenzivní péče.

Sbormistr komorního sboru Adlibitum Jan Kyjovský má poměrně jasno v tom, co od sboru očekává: „Já pořád uznávám takové to staré dělení, že profesionální sbor byl vždy ten, který se tím živil. Že to byla jako profese. Amatéři se tomu věnují ve svém volném čase, nemají za to honorář a dělají to jako hobby,“ popisuje Kyjovský. To ale nic nemění na tom, že sborový zpěv se ukazuje jako výborná platforma pro setkávání, relaxaci a pochopitelně zpěv.

Bohužel stejně jako každá jiná aktivita je i sborový zpěv svým způsobem nespravedlivý. Náročnost zpěvu se totiž často odvíjí od toho, jakým druhem hlasu člověk disponuje. „Podle mě to závisí na tom, v jakém hlasu zpíváš. Alt, ve kterém zpívám já, má často hlavní melodii a má to v uvozovkách lehčí, ale třeba prostřední mezzosoprán to podle mě má vždycky nejtěžší,“ vysvětluje zpěvačka z Carillonu Karolína Macáková.

 

Podle sbormistra Jana Kyjovského ale není potřeba věšet hlavu: „Mě vždycky fascinovalo to, že když si nechám přezpívat jednoho za druhým zpěváky samostatně, tak člověk si leckdy říká, že to zas tolik nezní. Když se ale dají ti lidi dohromady, tak z toho vznikne něco mnohem úžasnějšího. Na sbor člověk nemusí mít takové zkušenosti jako na sólový zpěv, aby si sáhl na trochu umění.“

Spustit audio
autor: Michal Polák