Sergej Loznica – V mlze
Po světové premiéře na festivalu v Cannes uvedl původem ukrajinský režisér Sergej Loznica svůj válečný film V mlze osobně také na festivalu v Karlových Varech.
Dlouhý úvodní záběr filmu Sergeje Loznici V mlze je fantastický. Kamera snímá poloprázdný prostor s ostnatým drátem, do kterého napochoduje nacistická popravčí četa. Vede skupinu běloruských partyzánů k šibenici. Kamera je následuje, všímá si okolí, znehybnělých přihlížejících i zoufalé ženy, a zvuková stopa zaznamenává amplionové varování komukoliv, kdo by se pokusil nepřátelsky vystupovat proti Říši, která je „spojencem a ochranitelem vaší země“. Samotný moment oběšení proběhne mimo rám záběru a kamera v závěru ještě ulpí na hromadě hovězích koster u dřevěného plotu.
Úvod filmu je maximální kinematografie. Stanovuje tempo více než dvouhodinového snímku a uhrane schopnostmi rumunského kameramana Olega Mutua (který se už dřív proslavil filmy jako Smrt pana Lazaresca, 4 měsíce, 3 týdna a 2 dny i snímáním předcházejícího Loznicova filmu Moje štěstí). Zároveň ale jako by tenhle úvod divákovi sliboval příliš.
Děj filmu vzápětí nabere lineární charakter doplňovaný rovnoměrně rozloženými retrospektivními flashbacky. Ty ukazují klíčové události v životě tří hrdinů – dvou partyzánů, kteří přicházejí pomstít smrt svých spolubojovníků zabitím údajného zrádce. Loznica ukazuje partyzány bez iluzí a hrdinské aury. Řídí se pojetím Vasila Bykova (1924–2003), běloruského spisovatele, válečného veterána a autora stejnojmenné předlohy z roku 1989, pro kterého jsou lidské síly ve vztahu k okolnímu světu velmi omezené a v některých situacích prakticky nicotné.
Loznicovy nevýhody jsou dvě: zaprvé velká očekávání vyvolaná hranou prvotinou Moje štěstí, která má komplikovanější vyprávěcí strukturu a dokáže úspěšně zahrnout více témat ze současnosti i minulosti postsovětského prostoru. Zadruhé je to tradice válečných filmů (na obou stranách železné opony, např. v našich poměrech od Smrt si říká Engelchen po nedávnou Martu), která přispívá k očekávání nějakého dalšího ostnu, např. dějového zádrhelu, který posune pomalé vyprávění z tušení a posléze jasného vědomí neblahého konce do další zneklidňující roviny vědomí komplikované skutečnosti našeho světa.
Film V mlze, z nějž jde do popředí vypíchnout hlavně práci kameramana a představitele Sušeňji Vladimíra Svirského je výrazově naprostá špička současné kinematografie – s univerzálním tématem a kultivovanou formou. U toho ale zůstává a předcházející film svého autora nepřekonává. Sergej Loznica zůstal těsně pod vrcholem.
Hodnocení: 75%
V mlze (V tumane)
Sergej Loznica, Německo / Nizozemsko / Litva / Rusko 2012, 127 min.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
