Šest hodin divadla o uprchlících z vesmíru. Imerzivní inscenace CampQ nemá v Česku obdoby

Z inscenace CampQ
Z inscenace CampQ

Zeyeris podávali hostům na banketu vodu vyrobenou z plastu a kávu v podobě želé. Roztomile naivní Attas prováděli návštěvníky po svých ubikacích nacpaných kaolinem, který produkuje jejich královna. Jedna z Fénických žen shořela, aby se znovu narodila a prošla rituálem paměti. A tajemný „ježek“ pohltil pracovnici tábora. Při imerzivní inscenaci CampQ na pražské Štvanici se mohli lidé seznámit s mimozemskými žadateli o azyl.

CampQ je území o rozloze 1 500 m2, které zaujímá letošní česká expozice pro 14. ročník Pražského Quadriennale. V kulisách festivalové výstavy se navíc odehrály tři reprízy unikátního představení. Startovalo se vždy v devět večer a končilo v brzkých ranních hodinách. Zhruba dvě stě návštěvníků dostalo na každém z večerů možnost nahlédnout do fikčních světů čtyř mimozemských kmenů, které přišly o svůj domov, a proto se uchází o přízeň lidí, aby jim umožnili žít mezi sebou.

„CampQ je především platforma pro prezentaci scénografie imerzivní formou. Návštěvník výstavy se nachází v prostoru, který by jej měl obklopit, a měl by přijmout fakt, že je v nějaké alternativní realitě,“ vysvětluje princip imerze kurátor a jeden z režisérů inscenace Ivo Kristián Kubák. „Scénář je primárně dílem čtyř autorů, dvou katalánských a dvou českých. Ve výsledku měl zhruba 300 stránek. Zároveň to byl i pokus, jestli se dá vůbec napsat scénář pro imerzivní divadlo,“ říká Kubák o náročném mnohahodinovém představení, které zůstává z velké části improvizované. Herci mají detailně nastudované fiktivní reálie svých mimozemských kmenů a na místě jsou schopni reagovat na všetečné dotazy návštěvníků. Komplexnost děje, silné herecké akce a scénická propracovanost nakonec bez problému utáhly představení ve strhujícím tempu. Já sám jsem se nad ránem jakoby samozřejmě octnul ve žluté reflexní vestě a stal se posilou pro zaměstnance agentury zřizující adaptační tábor. Společně jsme pak řešili nouzovou situaci v kempu.

Studenti DAMU v inscenaci Moře klidu mapují lidskou touhu po cestách za hranice pozemskosti

Z inscenace Moře klidu

U příležitosti 50. výročí prvního přistání člověka na Měsíci uvedlo Divadlo DISK inscenaci Moře klidu od studentů 3. ročníku Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Mare Tranquillitatis, česky Moře klidu, je totiž oblast, ve které na Měsíci v rámci mise Apollo 11 přistál lunární modul s americkými astronauty Neilem Armstrongem a Edwinem Aldrinem.

Na projektu se podílelo víc jak deset výtvarníků, čtyři režiséři a skoro sedmdesát herců ze čtyř divadelních ansámblů. „Tygr v tísni, Divadlo LETÍ a dva soubory Jihočeského divadla. Z toho vyplývá i extrémní produkční, časová a finanční náročnost. Na poli českého divadla bych se nebál říct, že to je megalomanský projekt, který nemá v tuto chvíli obdoby,“ dodává Kubák. Množství akce v představení je obrovské, člověk jako jedinec má šanci zažít vždy jen dílčí úsek. Herce z jihočeského souboru Vítka Piskaly jsem se po skončení performance asi v půl páté ráno ptal, jaké to je, být součástí tak náročného projektu. „Teď po představení je to super. Adrenalin je všude, je to bomba, ale během zkoušení je to dlouhé. Je to logisticky strašně náročné,“ říká Vít. A jak na divadelní nápor reagovali návštěvníci? „Tím, že je to modelová situace a vím, že nic nehrozí, tak je skvělé si to v takhle bezpečném prostředí zkusit. Člověk pak ví, jak by asi reagoval, kdyby se to stalo ve skutečnosti. Hodně jsem se o sobě naučila díky téhle hře,“ odpovídá divačka/aktérka Jana na otázku, jestli jí nevadí, že se připletla do jedné ze závěrečných vyhrocených situací. Uprchlický tábor mimozemšťanů s polní nemocnicí, kantýnou, krystalovou knihovnou nebo tajnou laboratoří CampQ můžete navštívit do 16. června na pražském ostrově Štvanice. Dvě poslední reprízy představení se budou hrát v Českých Budějovicích v září.

Z čeho vyrábí mimozemský kmen Zeyeris vodu? Kolik lidí se podílí na imerzivním představení CampQ? A čím se živí Attas? Pusťte si celou reportáž.