Šikana v dětství i vzpoura proti otci, který pil. Honza Vojtko otevřeně o své cestě k práci terapeuta

Vyrůstal v Ostrově nad Ohří s tátou, který trénoval fotbalisty a pil. Ve škole zažil šikanu, protože byl ten divný kluk, co nechce hrát fotbal, ale chodí do dramaťáku. To, že s ním byla legrace a strhával na sebe pozornost, byla v té době jediná obrana, kterou uměl použít. Když se mu začali ostatní spolužáci, kteří byli taky třeba v něčem trochu jiní, svěřovat, naučil se držet tajemství a k profesi terapeuta už to měl kousek. Přesto si ještě trochu zašel, když se vyučil kuchařem a číšníkem.

„Jedna jogínka se mě zeptala – Honzo a to chceš celej život nosit jídlo? A mně vlastně ani nenapadlo, že bych mohl dělat něco jinýho. Celej život mi říkali, že jsem debilní dítě a že nikdy nic nebudu umět,“ vzpomíná Honza na okamžiky, které ho nasměrovaly nejdřív na hotelovou školu, kde si dodělal maturitu a pak na vysokou a do psychoterapeutického výcviku, kterým začala cesta, po které jde do dneška.

Proč se Honza Vojtko věnuje zrovna párové terapii a jak se jemu samotnému žije v páru? O čem nemluví se svými sourozenci? V čem má v životě štěstí a co se mu nepovedlo? Poslechněte si speciál Diagnózy F s Honzou Vojtkem o Honzovi Vojtkovi.