Slabé kontury Děvčátka

Děvčátko je příběh sedmnáctileté Emy, žijící na sídlišti na okraji Prahy se svou matkou. Ema, stejně jako její máma hledají "svého" muže. Ema se během tří dnů rozejde s Viktorem, vyzkouší vztah s Karlem a na závěr se přilne k osobě "rychlé želvy" - taxikáře bez taxíku. To je jen ústřední linie, protože Děvčátko je poetizovaný příběh o různorodé skupině lidí. Poznáváme letmo Karlovy rodiče, kadeřnici Magdu - další Karlovo děvče a Viktor se seznámí i s Eminou matkou.

Různým způsobem se nám představují postavy příběhu, které se poznávají a míjejí. Karlovy rodiče vidíme ve dvou scénách vzájemných sporů, Magdu při práci v kadeřnictví, Eminu matku v několika hořkých ranních a nočních scénách. Jednou jsou výstupy postav komické, jindy mají evokovat tmavé podloží vzájemného psychického týraní, jindy zase hrdin(k)a neví, co vlastně hledá. Tento koktejl není dobře namíchaný. Protože o postavách vlastně nic nevíme - retrospektivní dialogy jsou minimální - míjíme se postavy nejen mezi sebou, ale také také s divákem.

Stejně tak mě minuly nedostatečně rozpracované motivy, které mohly být pro film o současnosti důležité: vztah hledající matky i dcery, krize středního věku - (Karlovi rodiče), nuzota sídlištního prstence okolo Prahy, Slováci (jako cizinci) na českém sídlišti, Eminy sny a další. Cítím za tím především slabý vztah autora ke všem postavám, možná s výjimkou té hlavní. Nebo neschopnost si některé z motivů vybrat a přestat klouzat po povrchu všech. (Scénář je také dílem režiséra Tučka.) Záleží na několika replikách, který z motivů se vlastně vůbec uvědomíte. A dialogy jsou nevyrovnané. Někdy se objeví perla jako např. vystoupení countryové skupiny [Gouldn horzís], nebo některé věty padající mezi Karlovými rodiči v krizi ("Ta tvoje číhavá láska! Pořád jenom čekáš, jestli nepotřebuju někde něco přistrčit!" a pod.) To je zřeletné, kam scéna míří, jindy je možná děj alibisticky mnohoznačný. Provázejí ho pak metaforické fráze o otevřených a zavřených dveřích, které lidé nechávají pro své okolí.

Možná je ovšem nesnesitelnost těchto vět dána jen tím, že jsme nedostali prostor k soustředění a pochopení hrdinů, který zůstal skryt ve scénáři, který se důsledně snažil nebýt patetický, pracovat tragikomicky a stylově. A závěr má jednu zásadní vadu - ačkoli se tváří logicky, nemá v předchozím dějí zásadní oporu, spíš než o kauzalitu jde o náhodu.

Nová digitální technologie HDTV tvůrcům umožnila stylizaci při postprodukci i "digitální" odbourání hrozby nedostatku filmové suroviny. Hercům to na plátně neujíždí, nepřehrávají. Příběh je díky tomu civilní. Barevnost filmu a kompoziční postupy kamery jsou celkem zřetelné, ale nevbourávají se do příběhu. Jsou naopak propracovanější, než bývá zvykem. Přibližují celé dílo zároveň Samotářům i některým kultovním asijským filmům. (Práce s kontrastními teplými barvami na spíš šedém pozadí mi připomněla Kim Ki-duka, i když se autor hlásí spíš Chunking expresu Wonga Kar-Waie.) Je tu ještě mimořádná výpověď polského filmu Ahoj, Terezko. Tento příběh o neradostném dívčím příběhu ze sídliště má ale naprosto jednotnou a vyhraněnou výpovědní hodnotu. Hodnota Ahoj, Terezko i všech ostatních vzorů možná hrozily opakováním, Benjamin Tuček neplagoval ani jeden z jmenovaných děl, ale zůstal na počátku několika různých cest, nezvolil.

Vynikají drobnosti, nebo doprovodných záležitostech. Tím je soundtrack (původní hudby je něm málo, ale výběr osvědčených kapel Ohm square, PSH, Ecstasy of st. Theresa, nezklame) nebo flashový web www.devcatko.cz

Děvčátko (ČR, 2002) Scénář a režie: Benjamin Tuček, kamera: Antonín Chundela, hrají: Dorota Nvotová, Ondřej Vetchý, Tatiana Wilhelmová, Česká premiéra: 19.12.2002

SOUNDTRACK můžete VYHRÁT stejně jako TRIČKO! Stačí správně odpovědět na otázku, kolikátý film režiséra Benjamina Tučka je Děvčátko? Mailujte na radium@rozhlas.cz .